„Obešel jsem několik doktorů a umělý kloub mi silně nedoporučovali, že jsem na to mladý. Takže jsem usoudil, že to ještě vydržím,“ vysvětluje Hamrlík změnu názoru.
Bude vás to omezovat při tréninku?
Na ledu budu chodit. Může se ale stát, že mi koleno klekne a budu muset jít. Dře mi tam kost na kost. Nemám tam menisky, vazy, všechno je v pytli. Uvidíme. Teď je to nějak zastabilizované po operaci a chvíli to vydrží. Nesmím si to zprasit, což jsem si při některých trénincích sám způsobil. Moc nepomohlo ani to, když jsem venku uklouzl.
Bolest pořád cítíte?
Před operací to bylo daleko horší. Teď je to lepší, ale nemůžu se na to spolehnout. Někdy se vzbudím a bolí mě, jindy ne.
Jste rád, že nevypadnete z hokejového prostředí?
Letošní přestávka byla hodně dlouhá, doma jsem byl dva týdny a to jsem se kopal do zadku. Nevěděl jsem, co se sebou.
Jak reagoval hlavní trenér Robert Svoboda, že končíte?
Když jsem mu to oznámil, tak mi říkal, ať se neunáhluju, že uvidím za dva týdny. Naštěstí se to otočilo. Sezona byla dobrá, takže je logický krok, že pokračujeme.
Měl jste záložní plán?
Chtěl jsem se vrátit k mládeži, kdybych nešel na plný úvazek k áčku. Nejvíce jsem trpěl stáním na střídačce. Proto jsem chodil dolů, kde jsem se mohl opírat. U mládeže tolik tréninků není.
Do kdy chcete u áčka vydržet?
Zase to beru jenom na jednu sezonu. Uvidíme, jak to bude se zdravím po sezoně.
Říkal jste, že vás trénování áčka opotřebovává také psychicky.
Tlak je šílený. Ale letos ho přebila hrozná bolest kolene. Kolikrát jsem v uvozovkách jenom přemýšlel, jak přežiju zápas, dojdu po něm na tiskovku a pak do kabiny. Tak mě to bolelo.
