„Viděl jsem, že útočník odjel a mám chvíli čas, když tam není bek. Snažil jsem se jít do brány,“ popisoval Zbyněk Irgl akci ze 33. minuty, která hokejové Olomouci přinesla cenné venkovní vítězství 2:1 a posun na sedmé místo v tabulce.
V tu chvíli ho to ještě nenapadlo, kohouty čekalo pořád hodně práce. „Takhle člověk ani neuvažuje, když dá gól. Nad tím, zda bude vítězný, jsem nepřemýšlel. Hra šla dál a je hlavně super, že jsme to nakonec ubojovali.“
Středočechům k bodům nepomohla ani kompletní změna trenérů před zápasem. „Vždy je změna trenérů pro soupeře nepříjemná. Přináší impulz, hráči dostanou energii navíc. Věděli jsme, že Boleslav bude lítat a bude jí plný led, což se potvrdilo, hrála dobře,“ oddechl si Irgl.
Zatímco spoluhráči obětavě bojují, díky němu jejich práce nepřijde vniveč. Ke gólu přidal i asistenci.
Přesto pak skromně povídal: „Dopředu jsme toho až tolik neměli a spíše jsme bránili, ale obránci s Braněm Konrádem v brance odvedli úplně neskutečnou práci, byl to jejich zápas. Soupeř sice výborně bruslil a třetí třetinu hrál většinu času v našem pásmu, ale obránci ty hráče vytlačovali pořád do rohů.“
Ne, Olomouc nerovná se Irgl, ale s Irglem je Olomouc trápící se v koncovce nebezpečná podstatně víc.
Radost hokejistů Olomouce z gólu, druhý zprava se raduje střelec branky Zbyněk Irgl.
Zbyněk Irgl z Olomouce (vlevo) překonává brankáře Jaroslava Januse z Litvínova.
Našla kanonýra, kterého hledala od postupu do extraligy čtyři sezony. Aspoň jednoho ryzího teď má.
„Všichni v to doufáme a věříme mu, protože on schopnosti na góly má. My mu musíme pomoct, aby měl šance, dobře jsme bránili a on mohl dávat góly. Ale sám to neutáhne, musí se k němu přidat víc hráčů,“ řekl útočník Mory Jan Káňa.
V posledních pěti zápasech dal Irgl šest branek, po deseti kolech jich má na kontě osm. Pouze liberecký Bulíř skóroval víckrát.
Jediný zásah Irglovi chybí do vyrovnání bilance z minulého ročníku, kdy odehrál v základní části za Třinec a Olomouc 47 duelů.
Podobně krásně jako o víkendu v Mladé Boleslavi se prosadil i se Spartou nebo Libercem: zápěstím švihne tak, že puk vyšle k šibenici.
Proti Liberci sebevědomě zakončil přečíslení tři na jednoho. Sice z mírného úhlu, ale to byla vlastně výhoda, neboť brankář si musel hlídat i pravděpodobnější variantu přihrávky. Zbytečně. Když dvakrát skóroval proti Spartě, olomoucký trenér Zdeněk Moták před ním smekl: „Všechna čest, klobouk dolů.“
Sám kanonýr však po porážce 2:4 jen zklamaně prohodil: „Je pěkné, že mám nějaké góly, ale na to se tady nehraje. My potřebujeme sbírat body do tabulky.“
Start sezony zastihl Irgla v parádní formě. I díky tomu, že loni začal s kamarádem, trenérem atletiky, pracovat na dynamice. V listopadu mu bude osmatřicet, ale podle bruslení byste to nehádali. „Fyzicky jsem na tom pořád víc než dobře. Čím dál víc si to užívám,“ usmívá se nejstarší člen kohoutí soupisky.
Avšak o top formě mluvit nechce.
„Někdy je to také o štěstí.
Zase bych to nepřeceňoval, je to jen začátek. Dobře jsem se cítil už i minulý rok v létě. Myslím, že jsem tomu minulé léto i letos obětoval dost.“
Bruslí jako zamlada. Přiblíží se maximu?
Velmi důležitá je pro ostravského rodáka, jehož osobním maximem v základní části je 25 branek v dresu Vítkovic z ročníku 2006/07, důvěra trenérů, které se mu na rozdíl od předchozí štace v Třinci dostává vrchovatě. „Vždy je to jiné, když vám trenér věří, než když musíte něco dokazovat, máte málo času na ledě a jakákoliv chyba je vidět. Jsem v Olomouci spokojený.“ Na Hanou přišel letos v lednu.
Přestože Oceláři došli na jaře až do finále, nelituje. Zase má klíčovou roli v týmu, po které prahl.
Chce všem pochybovačům dokázat, že v extralize pořád může být tahounem, rozdílovým šutérem.
„Moje pozice v Třinci nebyla dobrá. Jsem rád za to, že jsem dostal šanci jít do Olomouce a mohl ukázat, že umím pořád hrát hokej.“
A tak vyměnil moderní třineckou arénu za olomouckou „plecharénu“. Musel slevit z nároků i finančních, opustil komfortní zónu, ale na Irglovi je vidět, že láska k hokeji vítězí. I proto si přidává pravidelně v posilovně .
„I v Rusku jsem míval lepší nabídky z ostatních klubů, přesto jsem upřednostnil dobrý pocit. Zároveň také vím, že mám svou cenu. I když, teď už asi ne,“ mrkne. „Třinec je co do zázemí top klub na světové úrovni. V Rusku neměl ani jeden mančaft takové podmínky, jako má Třinec. V Evropě suverénně nejlepší. A kdokoliv půjde odtud pryč, pocítí rozdíl. Olmik je v lecčem specifický, to k tomu patří. Doba nás rozmazlila, ale k hokeji tady máme všechno, co potřebujeme,“vykládal v rozhovoru pro iDNES. cz před startem ročníku.
V Olomouci je pro parťáky správným vzorem. Pan Profík. „Má obrovské zkušenosti, vynikající přístup k tréninku, k rozcvičení. Hráči se od něj mohou učit,“ těší trenéra a šéfa klubu Jana Tomajka.
Káňa to potvrzuje: „Strašně mě překvapil. Když ho člověk vidí pracovat – já teprve přicházím na sraz a on už vychází z posilovny se zpoceným tričkem –, tak se usměju pro sebe nepříjemně. Dává tomu všechno, proto ještě hraje a proto hraje tak, jak hraje. Pořád je schopný být jedním z nejlepších hráčů extraligy. Jsme hrozně rádi, že ho máme v týmu, že nám pomáhá, ať už na ledě, v kabině, nebo v posilovně.“
Centr elitní olomoucké formace Jan Knotek přidává: „Pro nás je čest, když se můžeme se Zbyňkem potkat v kabině. Hrával tady i Pavel Patera, Hugo Skrbek. Ostatní týmy k nám mají větší respekt, když tady hrají hráči, kteří jsou uznávaní. Je dobře, že tady vždycky nějaká hvězda je a neberou nás, že jsme nějací otloukánci.“
Nádor mu hodnoty nepřevrátil
Funguje to i obráceně. Také Irglovi jsou spoluhráči inspirací. Třeba mladý obránce Jakub Galvas po návratu z kempu v Chicagu ukázal nové tréninkové metody a Irgl poctivě naslouchal.
„Člověk se pořád učí,“ povídá. „Kuba přivezl spoustu cviků z Ameriky, co se týče bruslení a dalších věcí. A vy si to pochopitelně zkusíte, protože za mořem jsou o několik úrovní jinde než my. Říkáte si: Jak to tam vlastně dělají?“
Irgl vyhrál v roce 2000 juniorské mistrovství světa, Davosu pomohl ke švýcarskému titulu, v bohatýrské ruské KHL byl dvakrát ve finále, ale nejslavnější ligu světa, zámořskou NHL, si nezahrál. Byť po stříbru ze světového šampionátu v roce 2006 v Rize byl blízko kontraktu s Nashvillem, jenže Predátoři z něj vypustili dohodnutý podpisový bonus a Irgl na to nepřistoupil.
Možná je to škoda, ale ani tím se příliš netrápí. Před čtyřmi lety mu při běžném zranění břišního svalu našli rakovinotvorný nádor, kvůli kterému přišel o ledvinu. Ví, že jsou důležitější věci než hokejové výzvy, ale zároveň odmítá, že by mu nemoc převrátila život naruby.
„Hodně lidí říká, že jim takové věci změní pohled na svět. Já možná budu znít trochu divně, ale nemůžu to říct. Je to možná i tím, že člověk je hokejem otrkaný, po zdravotní stránce se pořád něco děje. Zdraví je na prvním místě, ale hodnoty mi zůstaly stejné. Prioritou je stále jako předtím rodina.“
A pak pomoc Olomouci, jak to jen půjde. Góly nejlépe. Začal slibně.
Zbyněk Irgl je jedním z dobrých důvodů, proč se do „plecharény“ vypravit i v třeskutých mrazech.
