O moc víc toho ke svému výkonu neřekl. V soukromí je sice veselá kopa, ale před kamerami a mikrofony působí dost plaše. Jak padly vaše góly? "Při prvním se ke mně puk odrazil, při druhém taky, bylo to štěstíčko."
Co zápas definitivně rozhodlo? "Hm, to nevím, vy jste na to koukali taky." Myslíte, že Pardubice nebyly o tolik horším týmem? "Ze začátku jsme hráli líp, ale hru takhle nerad hodnotím." Jaká je nálada po dvou výhrách? "Nesmíme usnout na vavřínech a dál hrát náš hokej." Toť stručný výčet Víškových odpovědí.
A včera, tedy den po zápase, za ně od svých spoluhráčů na tréninku schytal spršku štiplavých poznámek. "Viděli jsme jeho rozhovor do televize a říkali jsme mu, že by za něj měl dostat pokutu," smál se jeho dobrý kamarád z týmu Tomáš Klimenta. "Když teď dává góly, měl by se naučit trochu mluvit. Ale nebojte, my už si ho vezmeme do parády!" Obyčejný kluk, žádná velká hvězda.
Asi tak lze Víška charakterizovat. Ještě před pár lety klidně jezdil v mrňavém Fiatu 126 polské výroby známém pod přezdívkou "maluch". Žádné drahé nablýskané auto. Útočníkově pohodové povaze odpovídá také jeho velký koníček – rybaření. Za rybami se před časem vydal až do Švédska.
Oč je však tento hokejista mlčenlivější, o to víc v úterý proti Pardubicím na ledě vynikal. Při svém druhém gólu prokázal ohromný tah na branku: srdnatě se prodral kolem pravého mantinelu až k brance, jeho přihrávku sice soupeř zblokoval, ale odražený puk Víšek zasunul bekhendem pod tělo padajícího brankáře Růžičky. Víškovi trvalo vteřinu, než se začal radovat, jako by té trefě ani sám nevěřil.
A diváci už za chvíli skandovali: Hónza Víšek! Tenhle pokřik už se libereckou arenou dlouho neozýval. Jan Víšek přitom zažil v libereckém dresu slavné časy. V sezoně 2006/07 vytvořil nový útok s Klimentou a Plodkem a této trojici libereckých odchovanců se začalo skvěle dařit. Postupně se prokousali až na pozici druhé útočné řady a Víšek se stal druhým nejproduktivnějším hráčem Bílých Tygrů.
Další sezona už tak bodově exkluzivní nebyla a vloni přišlo trápení. Víšek se hned na začátku zranil, pak mu chyběla výkonnost a většinu ročníku odehrál na prvoligové farmě v Benátkách nad Jizerou.
Teď je zase zpátky, i když s bývalými parťáky už v jednom útoku nehraje. Zatím mu patří místo na pravém křídle Kašpaříkovy druhé lajny.
"Třeba nás trenéři časem dají zase k sobě. Góly mu samozřejmě přeju," říká Tomáš Klimenta, se čtyřmi body nejproduktivnější z libereckých hokejistů. Zítra čeká Víška a spol. další těžká zkouška – představí se na Spartě.
