Růžička vyhlíží nového Messiera. Zažil jsem s ním obrat z 1:3 na zápasy, říká

Hokejisté Slavie jsou ve čtvrtfinále play-off s Vítkovicemi krok od vyřazení, jejího trenéra Vladimíra Růžičku však může hřát pět let stará vzpomínka na semifinále se Spartou. Tehdy také prohrával 1:3 na zápasy, a nakonec dokázal své svěřence dovést k nečekanému postupu. Ještě poutavější obrat pak zažil coby hráč v NHL.

Vladimír Růžička | foto: Michal Šula, MF DNES

"V sezoně 1989/90 jsem přišel do Edmontonu a prohrávali jsme s Winnipegem 1:3 na zápasy. Já sice nehrál, ale týmu se podařilo sérii otočit a nakonec vyhrát i Stanley Cup," líčí Růžička.

Vyprávěl jste už tenhle příběh hráčům v kabině?
My si vyprávíme pořád něco, vždycky se najde nějaká paralela. Někdy se takový obrat povede, jindy ne. Důležité bude, abychom ve čtvrtek nechali na ledě všechno, pak se může stát cokoli. Jediné, co mě zajímá, je, aby kluci lezli z ledu po čtyřech.

Čím jste tehdy v Edmontonu dokázali sérii otočit?
Já ničím, protože jsem všechno sledoval z press-boxu a nehrál. Já mohl otáčet jedině tak limonádu do sebe. Nevím, vyhrál se zápas, pak druhý a najednou bylo vidět, jak mužstvo ožívá. Tenkrát nějaký duel rozhodl Messier a nastartoval tím celý tým.

Růžička měl konflikt s fanouškem

V závěru pondělního utkání se u slávistické střídačky zastavil vítkovický fanoušek a pokřikoval, až se Vladimír Růžička neudržel a na dálku si s ním vyměnil pár vět. Co se stalo?

"Nějaký pán měl v náručí dítě, a jak křičel, měl malinkej chlapeček natažíno. Tak říkám, co tady blázní, když má malý dítě v ruce," popisuje situaci slávistický kouč.

Po chvíli na místo dorazili pořadatelé a celá situace se uklidnila. "S vítkovickými fanoušky nemám žádný problém, vůbec si nemám na co stěžovat. My si stěžujeme akorát na to, že jsme v Ostravě jednou nevyhráli," dodal Růžička.

Máte nějakého Messiera ve Slavii?
Třeba se nějaký najde. Máme v týmu zkušené hráče, kteří toho mají hodně za sebou, ale i mladé. Tak uvidíme, co to s námi ve čtvrtek udělá.

Od vyřazení vás dělí jediná prohra, napadají vás už černé myšlenky?
Vždyť je to sport. Letošní sezona ukázala, jak je liga strašně vyrovnaná. Dneska nikdo neví, kdo bude mistrem. Nenajde se jediný odborník, který by vybral jasného favorita. A tak je to celou sezonu. Sice jsme vyhráli základní část, ale i v tom byl kus štěstí.

Každopádně konec sezony by byl zklamáním, ne?
To ano, ale já se nezabývám tím, co bude. Teď mě zajímá jenom čtvrteční zápas.

Přiznám se, že jsem na dnešním tréninku čekal po pondělním debaklu 2:7 křik, ale žádný nepřišel. Proč?
Teď už to není o křičení, naopak. Kluci se musí trochu zklidnit, protože jsme v utkání dělali hrubé chyby.

Které byly největší?
Děláme chyby, které se v play-off nevyplácí. Vítkovice hrajou dobrý hokej, ale zápas jsme si prohráli sami. Třeba na druhý nebo pátý gól jsme jim nahráli. V obranném pásmu si zbytečně komplikujeme život, musíme hru zjednodušit.

Hodně se mluví o brankáři Furchovi - nakolik vyčítáte góly jemu?
Říkal jsem to už několikrát a budu se opakovat. Před dvěma lety jsme ve čtvrtfinále také vypadli a chytal zkušený Adam Svoboda. Teď zkrátka chytá mladý brankář, já za ním stojím. Vychováváme si ho a růst může jedině v takových zápasech. Musí být v bráně, ne že bude sedět s ručníkem kolem krku na střídačce.

Je to brankář, který si prohry a góly hodně bere?
Ani ne, je v pohodě. Sázíme na něj jako klub, hlavně na něj sázím já. Věřím, že to jednou bude velký brankář. Je mladý a musí si tímhle vším projít.

Dá se s nadsázkou říct, že Slavia tuhle sezonu obětuje pro jeho budoucnost?
Tady nejde o obětování, ve čtvrtek jdeme do zápasu naplno, všechno je ještě otevřené. Ale nastala zkrátka situace, které se musíme přizpůsobit. Sami vidíte, jak se mužstvo ve Slavii za poslední dva roky změnilo. Chceme samozřejmě udržet zkušené hráče, ale hlavně budeme hrát s mladými.