Je pravda, že jste o svém vyřazení z týmu věděl už před přípravnými zápasy?
Ne, není. Až po druhém utkání proti Švýcarsku si mne trenér zavolal v hotelu na pokoj a tam mi řekl, že neletím s týmem.
Jaký jste z toho měl dojem?
Byl jsem překvapený.
Cítil jste, že máte formu?
No určitě, hráli jsme ve Znojmě dobré zápasy a vyhrávali jsme. I mně se dařilo. Když hráč dělá body, dává góly a sbírá asistence, cítí se dobře.
Na jakých hřištích jste v Americe přípravné zápasy hráli?
První na menším a druhý na ledě běžných evropských rozměrů. Neměl jsem proto problém zvyknout si zpátky v extralize.
Hrál jste na svém obvyklém místě?
První zápas na pravém křídle, druhý v centru.
Měl jste sám pocit, že se vám nedaří?
To teď nemůžu říct. Ani slovenským novinářům jsem o tom nepovídal. Je potřeba počkat.
Jste zklamaný?
To každopádně. Ale ani o tomhle jsem se s krajany nebavil...
Bylo náročné soustředit se hned v pátek na extraligový zápas s Vítkovicemi?
Ano, moc jsem se dva dny předtím nevyspal, dohromady asi čtyři hodiny. Cestovali jsme levnější třídou, tam je málo místa na nohy. S osmihodinovým časovým posunem jsem přiletěl v pátek ráno, to jsem ještě bral prášky proti usnutí na rychlejší tep srdce. V poledne jsem jel do Znojma a večer hrál. Cítil jsem, jak se mi únavou třesou nohy.
Kdy jste se rozhodl, že nastoupíte?
Hned když mi trenér v Americe řekl, že nezůstanu v mužstvu, jsem spěchal do Znojma. Zápas s Vítkovicemi jsem chtěl stihnout.
Diváci vás přijali skvěle. Co spoluhráči?
Každý mne slušně pozdravil... (smích)
