„Byly s námi přítelkyně, moje tříletá dcerka i Prajsovo malá. Dali jsme si přípitek o půlnoci, popřáli pevné zdraví. A děti nakonec vydržely vzhůru déle než já,“ usmívá se pětadvacetiletý Stach.
Ve středu ho se Škodou čeká první zápas v roce 2018 ve Vítkovicích.
Nepřiťukli jste si ani na úspěch v play-off, když sezonu máte takhle parádně rozjetou?
Ty pocity v sobě máte od začátku sezony. Asi všichni vnímáme, že letos máme šanci na nějaký úspěch. Ale mluvit o tom nestačí. Víme, co nás čeká za tvrdou práci na ledě.
Extraligu vedete o jedenáct bodů. Je složité zůstat při zemi a udržet v kabině pokoru?
Pořád je třeba sbírat body průběžně, držet se nahoře. A je nám jasné, že sezona se bude hodnotit až podle posledního zápasu. Jestli do play-off půjdeme z pozice první nebo páté, to zase takovou roli nehraje. Ale musíme se na ně připravit co nejlépe. Bude tam dlouhá pauza během olympiády, tam určitě nabereme zase nějakou kondici.
Hraje se lépe v situaci, kdy jedna porážka nic moc neznamená?
O to nejde. Ale dobře vím, co se může stát, když prohrajete dvakrát třikrát za sebou. Najednou věci, které vycházely, přestanou fungovat, ty vyrovnané zápasy najednou začnete prohrávat. Je to jako lusknutí prstem a jste v problémech. Těžko se z toho dostává a my tuhle situaci nechceme připustit.
Hned na úvod nového roku vás čeká souboj na ledě druhých Vítkovic. Na co si dát největší pozor?
Udělaly dlouhou šňůru, tým funguje, pro mě jsou překvapením sezony. Bude to těžký zápas, ale snadný neexistuje. Vezměte si naše poslední utkání s Jihlavou. Tahalo se to a výsledek mohl být klidně opačný. Ale je pravda, že mám raději zápasy, kdy proti vám soupeř chce hrát hokej. Že to není o tom bušení do vrat a trpělivosti, jestli dáte gól, nebo soupeř ulétne do brejku.
