Rituál se zrodil v prosinci 2001, kdy se v Pardubicích otevírala rekonstruovaná aréna. Na myšlenku přišlo jádro pardubického hokejového fanklubu. Postupně zvykem „nakazilo“ i ostatní publikum.
V okolních cukrárnách se pečené dobroty před utkáním hojně nakupují. Příliš často se nestává, že by pak zůstaly lidem v kapsách. Pardubický tým v této sezoně vyhrával takřka pravidelně. V základní části triumfoval ve 22 z 26 střetnutí, v play-off pak v pěti ze šesti.
Jakmile siréna odtroubí konec, nastává čas házení. Ale co se pak děje se stovkami sladkostí? „Sesbíráme je do pytle a později je rozvážíme do dětských domovů nebo ústavů sociální péče,“ vysvětlil internetovému deníku iDNES za nejvěrnější pardubické příznivce Karel Klodner. Článek tehdy mezi čtenáři rozpoutal zajímavou debatu.
„Z kotle se to sice hází blbě, protože nad brankou je síť. Ale vždycky tam naběhnou malí kluci, posbírají perníky a dopraví je na led,“ napsal jeden z diváků.
Další se oddali fantazírování a přemýšleli, co by se na kluziště třeba vzhledem k hlavnímu sponzorovi dalo mrštit v jiných extraligových městech. Traverzy v Třinci, barely s benzinem v Litvínově, dlaždičky v Plzni, okurky ve Znojmě...
Házení rozmanitých předmětů na led je zvláštním fenoménem. V neorganizované formě je spojeno s protesty, při nichž jsou zlostně vrhány lahve, tenisové míčky, zapalovače či kelímky.
Pozoruhodné jsou odvěké tradice v NHL. Už desítky let při play-off v Detroitu přistávají na ploše mrtvé chobotnice. Osm chapadel symbolizovalo počet vítězství kdysi potřebných ke Stanley Cupu. Na Floridě zase bývaly v módě plyšové krysy, neboť ve staré hale tamního klubu jich pobíhalo dost živých.
Pardubický rituál náleží k těm nejušlechtilejším. Trochu jej okopírovali v Kladně, kde se sypou z hlediště kulaté sušenky Fidorky. Nicméně v originalitě a vtipu pardubičtí fanoušci triumfují...
 Pardubičtí fanoušci při zápasu jen povzbuzují; až po závěrečné siréně naházejí na oslavu vítězství perníčky. |
