Na ostravský led, na němž byl doma přes pět sezon, v úterý vyjel po více než čtyřech letech. Nijak to však neprožíval.
„Přece jen už mám čtyřicet roků, takže jsem ani nebyl nervózní. Soustředil jsem se na výkon, na to, abychom vyhráli a něco ukázali, ale bohužel to nevyšlo. Není každý den neděle,“ povzdechl si.
Ukázalo utkání rozdíl mezi slovenskou a českou nejvyšší soutěží?
„Tak bych to neřekl, i když víme, že česká extraliga má svou kvalitu. Ale my jsme hráli ve skupině dva zápasy s Plzní a vyhráli. Nedá se to však porovnávat, protože nehrajeme českou extraligu. Vítkovicím zkrátka zápas vyšel, nám naopak vůbec.“
Nitranští sice porazili Plzeň, ale to se Liga mistrů rozjížděla v přípravném období. „To ano, ale právě v přípravě české a slovenské týmy proti sobě hrají často a nejsme úplně ztracení.“
Zatímco Nitra obhajuje slovenský titul a s Košicemi je v čele slovenské extraligy, Vítkovice jsou v domácí soutěži desáté.
„Na to jsme se vůbec nedívali, nesledovali jsme to, ale nejsme naivní, abychom si mysleli, že jsme v tom souboji favorité. Snažili jsme se hrát pořádně, poctivě dozadu, ale bohužel nám to nevyšlo,“ řekl Štefanka.
Postup už považuje za ztracený. „Dát doma sedm gólů... Samozřejmě naděje žije vždycky, ale pochybuji. Vítkovice hrály dobře, a když budou hrát aspoň z poloviny to, co doma, tak nemůžeme vyhrát o osm gólů. Aspoň si to myslím. Jsem realista.“ Když Štefanka před utkáním vyprávěl, že nitranští fanoušci jsou nejlepší na Slovensku i v okolí, nepřeháněl. Svému týmu v Ostravě fandilo přes sedm set příznivců, i když vysoko prohrával. A skandovali i po zápase.
„Naši lidé jsou perfektní,“ potvrdil Štefanka. „Dokázali to tady, ale i předtím v Plzni. Fandili, i když to bylo sedm nula. Patří jim velký dík a za mužstvo se jim mohu jen omluvit.“ Nitrané povzbuzovali, jako by jejich tým Vítkovice válcoval. Co by se dělo, kdyby Nitra zvítězila? „Byl by to asi hurhaj... Ale nevím, nevyhráli jsme.“ Štefanka po rodné Nitře prožil ve Vítkovicích nejdelší část své kariéry. „Na Ostravu máme s celou rodinou moc dobré vzpomínky. Často na ni myslíme. A když se mě na ni někdo ptá, tak ji vychvaluji. Lidé mi říkají, že slyšeli, že je špinavá. Odpovídám jim, ano, je tam více smogu, ale město je to perfektní.“
Juraj Štefanka v Ostravar Aréně potkal spoustu starých známých. Jeho spoluhráči už byli vysprchovaní, ale on se pořád ještě s někým bavil. „Je tady hodně známých tváří, lidé, co tady pořád pracují, ochranka, časoměřiči, paní uklízečky i polovina chalanů v kabině a realizační tým. Poznávám je a oni mě také, což mě potěšilo.“
