Po dvou třetinách jste vedli 2:1, kde se vzal obrat Zlína?
To, co tady předvádíme, je ostuda a divím se, že sem lidi vůbec ještě chodí. Už se nedá říkat, že je to nějaká deka. My si nepomůžeme jeden ani druhý a je to něco, co tu nikdy nebývalo a začíná mi to docela vadit. Jsem tu docela dlouho a tohle tu nikdy nebylo.
O čem konkrétně mluvíte?
Mluvím o tom, že si nepomůžeme jeden za druhého. Vždyť my po sobě dloubeme puky, jeden se schová… To co předvádíme, je něco strašného. Máme vyhraný zápas a dostaneme takové góly! Je to ostuda a nesmí se to stávat. Nevím, co se musí dělat, ale něco ano. Takto je to cesta do pekla. Za tu dobu, co jsem tady, jsem nic takového necítil. Možná jsem naštvaný, takže jsem moc kritický, ale asi ne, když prohráváme. Vždyť my furt prohráváme! My prohrajeme každý zápas, i který vedeme! Jeden čumí na druhého, srdíčko, co tu bývalo, chybí.
Kam se mohlo ztratit, když tým je vesměs stejný jako v minulých letech?
Asi není, protože jinak by hrál tak, jak hrál vždycky! Nevím, kam se to ztratilo, já to v kapse nemám. Omlouvám se, ale nevím. Nemůžu vám odpovědět.
Co se musí změnit?
Nesmíme dostávat góly. Miliony zápasů jsme tu uhráli 2:1, 3:2, vždycky jsme to uhráli. Teď si tu chodíme zahrát jak na nějakém rybníku, jeden to dloubne, pak se nevrátí, hodíme to, odjedeme to zády, ne já, to on. Já nevím, jestli tu honíme nějaké statistiky, ale je to ostuda hokeje. Já se nedivím, že lidi pískají, já mám taky chuť pískat. Každý pro to musí udělat něco navíc. Jsem tak strašně zklamaný z toho, co se tu odehrávalo, ale to není první zápas. Děláme, jak kdybychom měli padesát bodů, já si to neumím vysvětlit. Vždyť my umíme hrát, vždycky jsme to uměli a teď nám je to jedno? Já už nebudu nic říkat, omlouvám se… (odchází)
