Úterní návrat do známého prostředí však pro něj byl trochu překvapivý. "Bylo to hodně zvláštní. Nikdo tu nezbyl. Potkal jsem se jen s vedoucím týmu panem Součkem," podotkl Hruška.
Byl by dnes možná členem nového extraligového klubu, avšak jeho angažmá v Hradci Králové končilo s pachutí. S tehdejším koučem Jiřím Mičkou neměl brněnský odchovanec ideální vztahy. "Mohl jsem tu pokračovat, ale před jednáním o smlouvě jsem se zeptal, jestli tu bude i trenér. Zůstal a tím to bylo vyřešené. Myslím, že víc lidí si všimlo, že to mezi námi úplně neklape," nezastírá.
Kouč o něm nebyl přesvědčený, že udělá výkonnostní pokrok. "Útěk" byl nejlepším řešením. Následoval rok v útoku se slavným Žiggy Pálffym ve Skalici a pak už po něm sáhla mateřská Kometa. Do Hradce se vrátil jako morální vítěz.
"Jsem rád, že se ukázalo, že to nebylo jen mnou a že kariéru ještě můžu rozvíjet. Ale satisfakci jsem cítil hlavně první rok po odchodu," říká. Hradci však extraligu přeje. "A koukal jsem, kolik chodí fanoušků. Na 1. ligu chodilo patnáct set lidí, ty nynější vysoké návštěvy jsou skvělé. Je tu najednou hodně patriotů," usmívá se.
Ke spokojenosti mu chyběl jen první zásah a bod sezony. Šanci měl, když se proháčkoval obranou. "Jenže puk mi ustřelili. To už je ohraná písnička. V životě však člověk nemůže být jen nahoře. Věřím, že se zvednu," uzavřel.
