„Lhal bych, kdybych řekl, že jsem nebyl nervózní. Ale pořád je to jenom hokej, nejde o život. Nikdo nás snad nezabije, když prohrajeme.“ Nestalo se, Orli se záskokem za Lukáše Cikánka uspěli v Bolzanu a v šestém duelu EBEL se dočkali teprve druhé výhry. Nechvátal si díky ní vysloužil místo i pro dnešní duel v Salcburku. Těším se, je to pro mě příležitost,“ hlásí mladík.
Znojmo si jej před sezonou vyhlédlo v Litvínově, kde působil v roli učně nyní opěvovaného Pavla Francouze. „Jsem za to strašně rád. Stali jsme se velkými kamarády a hodně jsem se od něj naučil. Byla čest za ním sedět, je to o parník nejlepší gólman v extralize,“ básní Nechvátal.
Sám se do extraligového brankoviště postavil jen jedenáctkrát, přesto vedle Francouze povyrostl.
„Vzal jsem si od něj, že všechno začíná tréninkem. Jeho úsilí na něm je až neuvěřitelné, chce chytit každý puk, nevypustí absolutně žádnou situaci. Dělám všechno, abych byl tak rychlý jako on,“ oznamuje Nechvátal.
Jeho píli oceňuje i znojemský kouč. „Když bude dál takhle pracovat na ledě i mimo něj, bude hodně šikovný,“ podotýká Jiří Režnar. „Ale hlavně musí chytat.“
První příležitost dostal Nechvátal minulou sobotu a v Bolzanu dovedl Orly k výhře 4:2. „Jsem rád, že jsem si mohl vyzkoušet EBEL. A také, že jsem nastoupil zrovna proti Jardovi Hüblovi, protože se známe z Litvínova, kde jsme měli stejného osobního trenéra,“ prozrazuje 191 centimetrů vysoký chlapík, který nezapomněl pochválit spoluhráče.
„Bránili super, hlavně v oslabení. Na konci jsme byli ve třech a lítali ze strany na stranu, padali do střel. Klobouk dolů.“ Přestože do Znojma zamířil ze severních Čech, sám pochází z jižní Moravy. Konkrétně z Brna, které však opustil ještě jako školák, když odešel do Karlových Varů.
„Pro mě to tak těžké nebylo, ale máma z toho byla špatná. Pak jsme jí koupili na Vánoce psa a bylo to dobrý,“ usmívá se Nechvátal.
„Teď za mnou zase může jezdit, je to velká fanynka.“ Třeba syna uvidí na ledě i v neděli doma proti Linci, kam Orli zvou fandy speciální akcí 1+1 zdarma.
