„Tenhle druhý titul jsem si užil rozhodně víc,“ ujišťuje Kutlák, který si město pod Alpami oblíbil. Zůstat by tam měl i v následující sezoně. „Pokud o mě bude zájem, nemá cenu něco měnit.“
Před rozhovorem jsem zaslechl, jak sháníte pálku na stolní tenis. To je v kabině Salcburku hlavní zábava?
Tuhle sezonu se to rozjelo. Jak se tam pořídil stůl na stolní tenis, tak si všichni borci začali pořizovat extrémně profesionální vybavení. Najednou se tam hrají turnaje o velké ceny. Je tam taky žebříček všech hráčů. Musím se vybavit.
Takže se zdá, že v týmu, kde je osm národností a vy jako jediný Čech, je dobrá parta...
Ta byla výborná. Já jsem tam byl už loni trochu exot. V podstatě jsem tam exot v celé lize. Víc Čechů tam nehraje.
Kromě Znojma.
Samozřejmě, ale Znojmo je brané jako český tým. Z těch ostatních jsem tam sám. On vůbec systém míchání soupisek je tam hodně složitý. Na tým máte 64 bodů, cizinci jsou za čtyři body a postupně se dostanete na nějakého půl bodu až na nulu za rakouského juniora. Pak se skládá tým. Takhle se snaží soupisky regulovat. Jsou tam týmy, kde najdete víc cizinců, někde míň. Dornbirn měl snad 13 cizinců, Rakušáka tam pak hledáte jak šafrán.
Říkáte, že jste tam exot. Ale už máte dva tituly. Tohle je pro vás úspěšná štace, ne?
Když jsem tam šel, měl jsem možnost si to vyzkoušet. To jsem předtím nikde neměl. Před dvěma lety jsem tam odcházel pouze na dva měsíce na Ligu mistrů, protože zrovna na ni potřebovali obránce. Chtěli posílit kádr a já si chtěl radši zahrát proti dobrým soupeřům, než v létě jen trénovat. Po těch dvou měsících jsem se mohl rozhodnout, jestli tam zůstanu, nebo vezmu jinou nabídku. Já se rozhodl pokračovat.
To léto jste však mluvil o návratu do Švýcarska, kde jste ročník dokončoval v Davosu...
Do Davosu jsem šel s tím, že trenér, kterého jsem znal, mi sám volal, že mě chce. Ale musím počítat s tím, že to bude do konce sezony, že na příští rok má už cizince podepsané. I s tím jsem tam šel a ten půlrok si užil. Do Švýcarska jsem pak chtěl i dál, ale roky nezastavím a dneska je trend jiný. U cizinců koukají po mladších.
Co nakonec rozhodlo, že jste v Salcburku zůstal i po Lize mistrů?
Zaprvé to byly rodinné důvody. Rodina byla v Čechách a nabídky, co jsem měl, byly na sever Evropy. A teď to řeknu na rovinu, nebyly tak finančně zajímavé, abych pobalil rodinu a vydal se na sever.
Asi se to vyplatilo, protože máte už dva tituly. Proč jste si ten druhý užil víc?
Při tom prvním mi ve finále zlomili prst a poslední dva zápasy jsem nehrál. Prostě jen koukáte z tribuny. A loni jsme play-off projeli jak na saních na zápasy 4:1, 4:0, 4:0. Letos byla sezona daleko těžší. První kolo jsme hráli na sedm zápasů, další dvě na šest. A ještě to bylo zpříjemněné tím, že se mi povedlo dát rozhodující gól proti Znojmu ve finále. Město hokejem žilo. Ne tak jako Znojmo, ale žilo. Oslavy byly pěkné, ale ani v tomhle věk nezastavím, takže to hlavní slavení bylo na mladších.
Zdeněk Kutlák(36 let) Budějovický odchovanec odešel po zisku titulu juniorských mistrů světa zkusit štěstí do NHL. Za tři sezony nastřádal za Boston Bruins 14 zápasů. Většinu času odehrál v AHL za Providence. V roce 2004 se v době výluky vrátil do Česka. Hrál za Karlovy Vary, pak se vrátil do Českých Budějovic a po dvou letech zamířil do Švýcarska, kde strávil šest sezon v Ambri-Piotta. Posléze hrál půl roku KHL za Slovan Bratislava a ročník dohrával v Davosu. Druhým rokem teď hraje za Salcburk. Má stříbrnou a bronzovou medaili z mistrovství světa a téměř sto odehraných zápasů za českou reprezentaci. |
Díval jsem se na ten rozhodující gól. Přesilovka, střela od modré...
(pousměje se) Nechci to podávat tak, že to byla klasika, ale jak říkalo x trenérů, základem střely od modré je, abyste netrefil prvního hráče před sebou. To se povedlo. Opravdu to sedlo. Když jsem se na to zpětně díval, tak dva znojemští hráči se před brankářem překřížili, on toho moc neviděl a střela šla do víka.
Když jste říkal, že tenhle titul jste si užil víc, asi i sezona pro vás byla bodově lepší, ne?
Popravdě? Hrál jsem úplně stejný hokej, akorát někdy tam něco napadá a jindy ne. A ty body? U mě to nebylo nikdy měřítko. Ve Švýcarsku jsem měl sezonu, která byla extrémně povedená, a body jsem neměl. A pak byla sezona, kdy jsem měl hodně bodů, ale byl jsem tam do půlky dubna a zachraňovali jsme soutěž. Tu jsme v Ambri teda zachraňovali pokaždý.
Tohle je tedy příjemná změna po šesti záchranářských letech v Ambri-Piotta...
Jasně. Nemáte starosti, jestli budete příští rok hrát ve stejné lize, a hokej si užíváte jinak. Ale všechno má svoje. V Ambri to byly taky nádherné roky. Od Salcburku, což je bohatý klub, se zase očekávají velké úspěchy. Ambice jsou daleko větší.
Co jste vůbec čekal od EBEL?
Vůbec nic jsem o té soutěži nevěděl. Jen to, že je to rakouská liga. A v době, kdy jsem hrál jinde, mě vůbec nezajímala. Šel jsem to zkusit. Lákala mě Liga mistrů. Dneska na ni koukám jinak. Nebudu ji vy zdvihovat, že je to top evropská liga. Ale má úroveň a jsou tam dobří hráči. U nás by spousta hráčů mohla hrát top evropské soutěže, ale finančně se jim to víc vyplatí v Salcburku. Třeba ale teď odcházejí dva rakouští hráči z našeho týmu do Švédska.
Takže jste spokojený?
Nemám s ničím problém. Samozřejmě, v lize jsou destinace, kam se netěším. Ale to je jediná věc, kdy tu ligu nemám rád.
Kam jezdíte nerad?
Hlavně do Maďarska. Tam to fakt není hezký. Ani zimák, ani věci okolo. Ale je to daň za to, že je liga mezinárodní.
Momentky z duelu Znojma (červenočerná) a Salcburku.
Po šesti letech v Ambri a sezoně, kterou jste strávil v KHL ve Slovanu Bratislava a dohrával v Davosu, jste šel do Salcburku. Jaká to byla změna?
Změna je to obrovská. Hlavně v tom, že Red Bull tam má neskutečné zázemí. Ambri-Piotta jsou dvě vesnice o tři sta lidech. Hráli jsme na otevřeném zimáku, kde z jedné strany koukáte na hory. Poprvé jsem tomu nevěřil a po dvou letech si to zamiloval. A na hokej se sjede pět tisíc lidí. Jedou na hokej i dvě hodiny. To je pro mě do dneška něco nepochopitelného. Mělo to své kouzlo. Ambri bylo navíc ve švýcarské lize bráno jako chudší klub. Salcburk je v tomhle někde jinde. Je tady top týmem. A to zázemí? To se dá porovnávat s Bostonem, když jsem tam byl. Davos na tom byl taky hodně dobře, ale Red Bull je díky rozpočtu jinde.
A život v Salcburku?
Švýcarsko je totální top, ale Salcburk je také hrozně hezké město. Životní úroveň je taky víc než dobrá. Nemohli jsme si na nic stěžovat.
Žije město hokejem?
Fandové jsou tam trochu jiní. Víc distingovaní. Je to Mozartovo město. Největší sláva je, když přijede uznávaná filharmonie, nějaký houslista, klavírista nebo pianista. Přes sezonu lidi přijdou, ale až play-off přiláká větší návštěvy. Počítají s tím, že se tam dostaneme, a teprve pak pro ně začíná sezona.
