Zajímavý byl i experiment, kdy zavřeli do klece žrádlo a existoval jeden způsob, jak jej vyndat. Vlk to zkoušel tak dlouho, dokud se to nepovedlo. Pes to po chvilce vzdal a šel za člověkem, aby mu pomohl.

Nebo, když se dostali k jídlu tak, že bylo třeba zatáhnout za dvě lana, tedy vyžadující spolupráci. Úspěšnost psů 10 %, úspěšnost vlků 80 %.

Bylo by zajímavé dělat podobné studie vrozenosti určitých vlastností i mezi různými lidskými rasami. Jenže zde narážíme na tabu, pokusit se dělat dnes takový výzkum rovná se okamžitá profesní likvidace.

O něčem podobném v ještě relativně svobodném r. 2003 napsal knihu Tabu v sociálních vědách Petr Bakalář, a již tehdy čelil mediálním lynči.

Skoro to same s australskym Dingo. Odchovate je jako stenata, moc se s nikym nemazli a nakonec, kdyz dospeji, tak vam zdrhnou do divociny a nevrati se uz .