"Venku jsme neztratili ani bod, doma jsme jednou prohráli a jednou remizovali. Neuvěřitelné," poznamenal Zítka.
Ačkoliv v posledních dvou zápasech podzimu nechytal kvůli zranění kolena a ramena, tým oba vyhrál.
"Mám teď deset dní dovolenou. Budu doma v Havířově a taky se chci jet podívat do Českého ráje. A taky vyléčit ta zranění," řekl Zítka.
A jaká sezona byla? V Lize mistrů přišel tým o postup do čtvrtfinále v posledním zápase na Bayernu, který rozhodla sporná penalta. "Už mě to tolik netrápí, ale cítili jsme křivdu. Stejně jako předtím v Lyonu." V obou zápasech Anderlecht prohrál 0:1 brankami z penalt a ve skupině skončil až čtvrtý.
"V Lize mistrů jsme venku ve třech zápasech dali jen jeden gól, což na této úrovni nestačí," posteskl si. "Uhráli jsme dohromady sedm bodů, což by v jiných skupinách stačilo na postup aspoň do Poháru UEFA. Škoda, že nemáme nic."
Zítka vždycky o Lize mistrů snil, teď se mu to splnilo. "Užil jsem si to a vychutnával si každý zápas."
Zatímco Zítka spolu se svým kamarádem a spoluhráčem dvacetiletým záložníkem Martinem Kolářem překvapoval v Evropě, jeho bývalý kolega z Lokerenu čtyřiatřicetiletý Roman Vonášek se snažil pomáhat z potíží Mechelenu, sraženému kvůli finačnímu krachu z první do třetí ligy.
"Měl jsem ale smůlu, odehrál jsem asi jen pět zápasů, protože jsem marodil s natrženým svalem," podotkl Vonášek.
"Kvůli dětem jsem tuhle sezonu ještě tady zůstal, ale když to takhle půjde dál, asi se příští rok vrátíme," řekl fotbalista, který do Belgie přišel v roce 1995 s Václavem Budkou a Janem Kollerem.
Ale po sedmi letech v Lokerenu, kde byl oporou, klub bývalého sparťana poslal do Cercle Bruggy, kterým výrazně pomohl k návratu do první ligy. Jenže potom ho odepsali.
"Dozvěděl jsem se to z teletextu. Ani mi nikdo nic neřekl. Nikdo se se mnou nerozloučil a nikdo mi nepoděkoval. Zřejmě jsem jim nepadl do oka."
Letos poprvé stráví vánoční i novoroční svátky mezi Vlámy. "Proč nezažít jednou belgické Vánoce. Třeba je to naposled."
