Fehér, jemuž by dnes bylo čtyřicet let, kopával v Portugalsku od svých devatenácti. V Portu se neprosadil, to na hostováních v Salgueirosu a Braze se mu dařilo lépe. Následoval přestup do lisabonské Benfiky.
Do týmu, v kterém už víc než patnáct let nikdo neobléká dres s číslem 29.
Po tragédii z 25. ledna 2004 ho klub na Fehérovu počest vyřadil.
Benfica hrála s Guimaraesí a v duelu, který vysílala televize, vedla 1:0. Díky Fehérovi, který jako náhradník na branku přihrál. Oslavoval ji tak vehementně, že obdržel žlutou kartu za nesportovní chování. Tomu se ironicky usmál, jenže pak se předklonil, zapřel se o kolena a najednou padl k zemi.
Z těch záběrů dodnes mrazí.
Seběhli se k němu protihráči i spoluhráči, lékaři dělali, co mohli, ale Fehér kolaps nepřežil. Zemřel na infarkt.
Nebylo to tak dlouho poté, co svět přihlížel jiné tragédii v přímém přenosu. Kamerunský reprezentant Marc Vivien Foe zkolaboval v červnu 2003 během semifinále Poháru FIFA.
Přes okamžitou pomoc se doktorům nepovedlo osmadvacetiletého hráče zachránit. Ukázalo se, že Foe trpěl srdeční vadou.
Kvůli srdečním problémům vyhasl příliš brzy i život Antonia Puerty. Bylo mu dvaadvacet, reprezentoval Španělsko, nosil kapitánskou pásku v Seville. V srpnu 2007 dvakrát zkolaboval během duelu s Getafe. Napřed se skácel na trávník v pětatřicáté minutě, pak se zhroutil ještě jednou v šatně. Po třech dnech na jednotce intenzivní péče zemřel.
Nejen tyto tragické případy změnily pohled na fotbal.
„Prohloubila se rozsáhlost lékařských prohlídek. Vrcholné organizace UEFA a FIFA začaly vytvářet vzdělávací programy pro doktory a hlavně všem došlo, že u mužstva nestačí mít jen traumatology a ortopedy, kteří se vyznají v kloubech, kostech, šlachách a svalech,“ uvádí renomovaný lékař Pavel Malovič v obsáhlém rozhovoru, který si můžete přečíst v sobotním vydání MF DNES.
Kolapsy ve fotbaleNěkteré případy z nedávné minulosti Michal Meduna, srpen 2006 Dani Jarque, srpen 2009 Fabrice Muamba, březen 2012 Piermario Morosini, duben 2012 Cheick Tioté, červen 2017 |
