Čtyřiadvacetiletý obránce Slovanu Liberec s fotbalem začínal ve Velkém Meziříčí a je historicky prvním odchovancem druholigového jihlavského klubu, který to dotáhl až do seniorské reprezentace.
"Já jsem ale nikdy tak daleko nehleděl," prozrazuje usměvavý třebíčský rodák, jehož otec pochází z Etiopie. "Vždycky jsem chtěl jen to, aby mě fotbal bavil. A tohle přišlo tak nějak samo."
Takže jste konkrétní fotbalový cíl nikdy neměl?
Ani ne. Určitě jsem chtěl, aby mě fotbal dokázal uživit. Aby byl můj koníček zároveň i mou prací. Což se mi už relativně splnilo. A to, že jsem se dostal do reprezentace, je taková třešnička na dortu.
Do národního týmu jste poprvé nakoukl letos v červnu při přípravném turnaji Kirin Cup v Japonsku. Jak na to vzpomínáte?
Určitě to bylo příjemné. Už ta nominace, kterou jsem nečekal. Ale říkal jsem si, že si to chci užít. Na druhou stranu tam bylo hodně nepříjemné cestování. Takže si na to vzpomenu spíš z tohoto pohledu. Bylo to hodně náročné.
Nakonec jste uhráli dvě remízy, s Peru i s Japonskem shodně 0:0. Tedy nic světoborného...
Ale zase bych neřekl, že bychom tam nějak propadli. Přeci jen jsme tam nejeli v nejsilnější sestavě.
Navíc dvě bezbrankové remízy nakonec stačily na dělené první místo...
To je fakt. Navíc jsme si zahráli proti kvalitním týmům. Takže si myslím, že výsledek nebyl úplně špatný. I když útočná hra nebyla dobrá, neměli jsme snad žádnou střelu na branku, odehráli jsme vyrovnané zápasy.
To nejzajímavější vás však teprve čekalo: svou premiéru v základní sestavě národního týmu jste si připsal v domácím kvalifikačním utkání o Euro 2012 se Španělskem. Byl jste hodně nervózní?
Hodně ne, jen trošku. Když jste hodně nervózní, tak vám to zbytečně svazuje nohy. Nejde o život, je to jenom fotbal.
Na druhou stranu, zahrát si proti borcům, jako jsou Xavi, Torres, Villa, musí být neuvěřitelný zážitek.
Určitě, bylo to hodně příjemné. A taky to byla obrovská zkušenost.
Bohužel jsme ale prohráli 0:2, takže tomu něco chybělo.
Navíc jste si po utkání museli vyslechnout hodně kritiky. Nejen čeští fanoušci trenéru Bílkovi vyčítali příliš defenzivní styl hry. Dalo se ale proti mistrům Evropy a světa hrát ofenzivněji?
Samozřejmě, že asi dalo. Kdybychom se nějak vysunuli dopředu, hráli aktivní presink... Ale jejich kvalita je prostě jednoznačně větší, to musí každý uznat. Třeba by nás potom rozebrali, dali nám pět gólů. A je otázka, jak by se na to potom hledělo.
Vy jste navíc už v šesté minutě prohrávali 0:1, o čtvrt hodiny později 0:2 a bylo po zápase...
Dostali jsme brzy gól, tím to bylo hodně ovlivněné. Kdybychom udrželi začátek, tak by to nebylo tak hrozné. Jenže to dopadlo, jak to dopadlo.
Daleko důležitější než bitva se Španělskem navíc bude současná baráž proti Černé Hoře. Jak soupeře vnímáte?
Už máme nějaká videa, běží nám to na pokojích. Takže víme, že jde o kvalitního soupeře. Že šance jsou vyrovnané. Oni mají super útočnou fázi, ale vzadu by mohli být slabší. Takže bych řekl, že je to tak padesát na padesát. Uvidíme po zápase.
Slabší obrana soupeře velí vsadit na ofenzivní kartu...
Samozřejmě. Když chcete vyhrát, musíte hrát ofenzivně. Ovšem s tím, že i defenziva musí klapat. Určitě se nesmíme bát chodit dopředu. Bude ale záležet na konkrétní situaci při zápase.
Před utkáním se hodně mluví o tom, zdali a v jakém stavu bude moct nastoupit Petr Čech. Jeho případná absence by asi pro tým byla hodně velkou ztrátou, že?
Určitě to není zrovna příjemné, ani pro nás a už vůbec ne pro něj. Uvidíme, jestli bude moct hrát.
Snad bude v pořádku. Na druhou stranu si myslím, že by ho snad dokázali zastoupit jiní. I když Petrovy kvality jsou nesporné, je jedním z nejlepších brankářů na světě.
Naopak vy si asi užíváte úspěšné období. S Libercem jste aktuálně na druhém místě tabulky...
Samozřejmě je to lepší, než kdyby člověk přijel na sraz s tím, že s klubem hraje o záchranu. Kdo ví, jestli bych tady vůbec byl, kdyby to tak bylo. Vždy je prostě dobře, když se daří. Ať vám osobně, tak klubu, ve kterém působíte.
Čekal jste před sezonou, že Liberec bude po loňském sedmém místě takhle v čele?
Spíš jsem v to doufal. V přípravě jsem viděl, že hrajeme dobrý fotbal. A bylo jen otázkou, jestli to dokážeme potvrdit i výsledkově. Jestli se nám podaří start soutěže. Ten nám, přes nějaké to klopýtnutí, vyšel.
Navíc jste v desátém kole jako první v sezoně porazili do té doby suverénní Spartu 3:0, dokonce na jejím hřišti. Tipl byste, že to takhle výborně zvládnete?
Možná ne až tak výborně, ale věřili jsme, že tam můžeme uspět. Máme kvalitní tým a jeli jsme tam s klidnou hlavou a vědomím, že nemáme co ztratit. Chtěli jsme hrát v pohodě a takhle to vyšlo.
Do konce podzimu zbývají tři kola. Dá se už teď říct, jaké cíle Liberec má?
Cíl? Hlavně chceme, aby se náš fotbal líbil. Abychom hráli kvalitně, což se pak na výsledcích projeví. A když ne, tak to alespoň lidi ocení. Proto se snažíme hrát pohledný fotbal, i kdybychom třeba neměli vyhrát.
Dobrá, zeptám se jinak. Pokusíte se se Spartou poprat o titul?
My chceme být hlavně v tabulce nahoře, abychom byli na dostřel. A pokud by Sparta zaváhala a my se nějak dotáhli na první místo, byla by to další věc. Něco navíc. Ale určitě to není tak, že bychom si už nyní říkali: musíme, protože jsme druzí.
V souvislosti s vámi se v poslední době spekuluje o tom, že by vám Liberec mohl být brzy malý. Že by mohla přijít nějaká nabídka ze zahraničí. Jak to vnímáte vy osobně?
Registruji to jen z toho pohledu, co se o tom píše. Jinak já osobně jsem žádné nabídky nedostal. Takže je to spíš takové plácání "co by, kdyby". Nic konkrétního nevíte.
V Liberci máte od aktuální sezony nového parťáka, exjihlavského útočníka Michaela Rabušice. Jste rád, že z Brna přišel?
Jsem. S Michalem se známe, navíc tady dobře zapadl jak do týmu, tak i do party. Věřím, že může být taky spokojený.
Když už jsme nakousli Jihlavu, co vy a Vysočina? Jak často se do rodného kraje vracíte?
Z Liberce je to fakt kousek. Jenže já na Vysočinu moc nejezdím. Maximálně jednou za měsíc přijedu za rodiči, ale to si jedu vyloženě odpočinout. Takže na fotbal v Jihlavě nechodím.
A jste alespoň s někým z týmu v kontaktu?
No, spíš takhle na dálku. Občas si napíšu s Tomášem Cihlářem nebo s Michalem Veselým. Ale jinak, že bych to sledoval nějak pečlivě, to ne. Samozřejmě vím, jak jsou na tom v tabulce nebo kde se zhruba pohybují. Ale že bych tomu věnoval větší pozornost, to zase ne.
Když už jsme mluvili o rodině, do národního týmu se probojovala také vaše sestra Anna - ovšem do házenkářského. Sledujete ji?
Tak samozřejmě, fandil jsem jí. Myslím, že je to taky docela úspěch. Bohužel se nevidíme tak často, ale o to víc si voláme nebo píšeme. Těší mě, že tam je.
Když jste dva reprezentanti, jak vypadá vaše rodinné setkání? Probíráte aktuální sportovní úspěchy?
Možná ze začátku se o tom pobavíme. Ale potom už ne. To by se člověk bavil pořád o tom samém.
