Tomáš Ujfaluši stíhá mezi doušky kávy poutavě vyprávět. O tom, jak ho po Olomouci, ze které vyrazil do fotbalového světa, vyhlásili do nejlepší sestavy všech dob letos také ve Fiorentině. Vlastně všude, kde hrál, se stal nezapomenutelným kapitánem. I v Hamburku, Atlétiku Madrid, Galatasarayi Istanbul nebo české reprezentaci.
Mimochodem o její budoucnost nemá strach. Sám parádní kariéru kvůli bolavému kolenu ukončil před třemi lety. „A jsem naprosto spokojený,“ ujistí někdejší výborný stoper, že žádná „polosmrt“ se nekoná.
Ve Florencii podniká, ve Spartě dělá skauta, neboť v jeho Sigmě o něj nestáli. Také o tom se v rozhovoru pro MF DNES osmatřicetiletý rodák z Rýmařova rozpovídá. Nebo že kdyby dostal ještě jednou nabídku na přestup do Liverpoolu, asi by už neodmítl. A jedna káva nestačí.
Být v nejlepší sestavě Fiorentiny v její devadesátileté historii, k tomu vám úvodem gratuluji.
Děkuji, je to pocta. Vážím si toho. Jsem mezi jmény jako Toldo, Passarella, Rui Costa, Baggio, Batistuta. Cítím se báječně, protože jsem tam zanechal nějakou stopu.
Když se procházíte Florencií, tak vám ani nová image s kratšími vlasy klid nezaručí, že?
Nezaručí, protože má image je už nějakou dobu pořád stejná. Vlasy už mi neporostly - ani neporostou. Teď jsem tam byl na zápase, pořád si mě pamatují.
Bylo vyhlášení nejlepší jedenáctky spojené s nějakou ceremonií?
Ano, devadesát nominovaných hráčů mělo v šest večer společný raut. Setkali jsme se s trenéry, pak jsme se šli podívat na zápas Fiorentiny s Veronou, vyhráli 1:0. Potom bylo vyhlášení všech nominovaných hráčů a na konci nejlepší jedenáctky.
A pak jste dlouze vzpomínali?
Vzpomínali. Byl tam Prandelli, který byl zvolený nejlepším trenérem v historii klubu, nebo Adrian Mutu, Luca Toni, Sébastien Frey, Martin Jörgensen. Z naší éry od roku 2004 do 2008 nás tam bylo sedm. Na tým vzpomínám nejraději, protože jsme opravdu fungovali jako rodina. Dvakrát za měsíc jsme chodili fakt všichni na večeři i s trenérem. Nádherný život, výborné jídlo a přátelská mentalita Italů.
Jak se váš přestup z Hamburku tehdy upekl?
Přišel jsem do týmu, který postoupil z druhé ligy. Nevěděl jsem, jak to bude fungovat, ale vzhledem k tomu, že hráči, kteří tam přišli, měli své jméno – tehdy jsem hrával ještě s Giorgem Chiellinim, byl tam Miccoli, Nakata, Maresca, Toni - tým byl složený velice dobře. Ještě 4 kola před koncem jsme byli osmí, ale bylo to tak nacvakané, že se nám pak nepovedly tři zápasy, a zachraňovali jsme se v posledním kole.
Chtěl jste si Itálii zkusit, nebo jste zvažoval i jiné možnosti?
V té době jsem chtěl hrát v Itálii, protože italský fotbal byl na nejvyšší úrovni. Hráli tam vynikající fotbalisté. V evropských pohárech válel AC Milán, Inter Milán, AS Řím.
Itálie vám nejvíc sedla, že?
Když to budu brát komplexně, tak ano. Ať to byli lidé, život, kamarádi, či fotbal. I proto se vracím do Itálie. Ale kdybych to měl brát čistě po fotbalové stránce, tak nejlepší roky jsem měl v Madridu.
Je ve hře, že byste pro Fiorentinu pracoval, buď jako skaut, nebo v managementu?
To jsou věci, který bych řešil v momentě, až bych se rozhodl tam odstěhovat a žít. Prezident a všichni lidé, co tam pracují, jsou pořád ti stejní a v okamžiku, kdybych se rozhodl, tak by šance mohla existovat.
Ve Florencii už podnikáte...
S kamarádem děláme víno, olivový olej a máme menší hotel. Příjemné.
Italské víno vás chytlo?
Chytlo. V Itálii člověk víno vypije...
V anketě MF DNES a iDNES.cz vás čtenáři zvolili také do nejlepší sestavy Olomouce, ze které jste vyrazil do světa. Vlastně všude, kde jste hrál, jste dělal i kapitána. Samé podařené štace, že?
Byly stoprocentně podařené. Já jsem vždy v klubu chtěl zůstat tři čtyři roky, což se povedlo. Teď jsem byl shodou okolností zvolen i do nejlepší sestavy Galatasaraye, byť jsem tam odehrál jen rok a půl.
Druhá gratulace!
Fanoušci si mě hodně oblíbili a chytil jsem dobrou éru, protože tehdy Galatasaray neměl pět roků úspěch, vrátil se Fatih Terim, udělal si tým, který chtěl, byl skvělý, a my udělali rekordy. Dostali jsme nejméně gólů za sezonu, Muslera byl zvolen nejlepším gólmanem, já obráncem. Měli jsme famózní rok.
Tomáš Ujfaluši v dresu Fiorentiny.
Nemáte pocit, že v Česku jste doceněný nejméně?
Ale ne, vůbec. Jsem spokojený. Lidé jsou vždy na dvě skupiny. Někomu se bude váš styl líbit, jak vystupujete na veřejnosti, a někomu se to prostě líbit nebude. Tak to mají všichni. I Ronaldo, Messi. Každý má příznivce i odpůrce. Jak jsem si kariéru naplánoval, tak se mi povedla. Nechtěl jsem někde zůstat déle než čtyři roky, chtěl jsem se naučit jazyky, což jsem se naučil. Kvůli zranění jsem skončil v pětatřiceti, mohl jsem třeba ještě rok hrát, ale to je život. Kdybych skončil ve třiceti, mohl bych říkat: Jo, škoda, mohl jsem ještě pět roků hrát. Je hodně hráčů, kteří museli kvůli zranění skončit v pětadvaceti nebo se nikam ani nedostali. Já nemůžu říct nic. Měl jsem štěstí, výborné spoluhráče, trenéry, kamarády v Itálii, Německu, Turecku nebo ve Španělsku, kam pořád také jezdím. Dopadlo to geniálně.
Jen Premier League vám z top soutěží chybí. Litujete?
Kdyby přišla nabídka z Premier League v době, kdy jsem byl v Hamburku, tak bych asi neodolal. Život i počasí by byly na stejné úrovni, Premier League tehdy byla výš než bundesliga. Ale když jsem hrál čtyři roky v Itálii, tak jsem si zvykl na styl života, počasí, přátelství, na otevřenost lidí. Takže když jsem dostal nabídku z Liverpoolu, kde byl Benítez, tak jsem mu otevřeně řekl, že bych strašně rád hrál za Liverpool, ale zvolil jsem Španělsko, kde je život na stejné úrovni jako v Itálii. Teď řeknu, že mě to nemrzí, protože jsem vyhrál Evropskou ligu a Superpohár. Ale kdybych měl tu možnost ještě jednou, tak bych asi šel.
Atlético Madrid už ve vaší éře byl výborný klub, ale teď patří do nejužší světové špičky. Stojí za tímto vývojem především trenér Diego Simeone?
Určitě. My jsme hráli výborný fotbal, když tam byl trenér Quique Sánchez Flores. Taktika skvělá. V té době tam byl Diego Forlán, Sergio Agüero, kteří nechci říct, že nebránili, ale tolik obraně nepomáhali jako třeba Agüero teď v Manchesteru City. Už je to zase jiný hráč, fotbalově vyrostl. Pod Simeonem brání všichni, vidíte Griezmanna bránit dvacet metrů od brány. Trenér si vybírá takové typy hráčů, kteří na hřišti nechají všechno a bojují jeden za druhého. Je to vidět, dostávají strašně málo gólů, i když teď prohráli derby 0:3. Každý rok jsou v top pěti týmech v Evropě a bijí se jak o titul, tak o Ligu mistrů.
Hrají agresivní fotbal, skvěle brání. Líbí se vám jejich styl?
Je to agresivní a někdy to může připadat, že je to hodně obranné, ale hrají dobře. Mně se to líbí. Když dobře bráníte, nedostanete gól, a když máte takové hráče jako Atlético Madrid, šance na gól se vždy vytvoří.
Autoři výzvy na pomoc fotbalové Olomouci, včetně klubové legendy Tomáš Ujfalušiho, jdou jednat na radnici.
Jaké účasti v ideální sestavě všech dob si považujete nejvíc?
V Olomouci jsem v podstatě vyrůstal. Měl jsem štěstí, že jsem se mohl učit od Oldy Machaly, Martina Kotůlka, Jirky Vaďury, který potom odešel do Drnovic. Měl jsem před sebou fakt výborný tým - Povišer, Hollý, Balcárek. Tenkrát začínal i Míša Kovář. Ať jsem to byl já, Heinz, König, tak jsme měli štěstí, že nás trenér dával do zápasů, že jsme patnáct sedmnáct utkání odehráli. To vždy mladému hráči pomůže. Nebyla na nás kladená taková zodpovědnost. Teď jsou mladí hráči postaveni před velké zápasy a něco se od nich už očekává.
Když jste z Olomouce odcházel, Jiří Kubíček prohlásil, že se jednou vrátíte na jeho místo sportovního ředitele. Před časem jste ve veřejné výzvě Spojme síly pro Sigmu nabízel klubu pomoc, ale nepochodil jste. Mrzí to?
Vzal to čas. My jsme se o něco pokoušeli, bohužel to nedopadlo dobře. Myslím, že bychom v té sestavě byli schopni pomoct - Roman Brulík má velké zkušenosti s fotbalem v Olomouci i dále, a hlavně Pavel Hapal, který je výborný trenér. Prokazuje to teď ve slovenském nároďáku do 21 let. Já bych byl schopný zajistit kontakty z míst, kde jsem byl - Španělska, Itálie, Německa, Turecka. Je to škoda. Nebyli jsme vyslyšeni ani jsme nedostali šanci se na tom podílet. Ale život jde dál.
Spolumajitel Sigmy Josef Lébr řekl, že by bylo fajn, kdybyste dělal Sigmě skauta, ale pochyboval, zda byste to sám zvládl.
Ani jsme spolu nemluvili. Samozřejmě to není práce o jednom člověku, na skauting je třeba víc lidí. Není to tak, že někam vyjedete a hned uděláte přestup. Chce to čas, hráče sledovat, poznat ho charakterově. To je minulost. Nás to mrzelo. Říkal jsem si, že by bylo fajn něco dělat v klubu, kde jsem vyrůstal.
Olomouc opět sestoupila do druhé ligy, vážnější je ale její finanční situace. Podle auditu jí hrozí krach, má dluh 70 milionů korun, snaží se prodat stadion městu. Vy jste Sigmě nabízeli, že seženete i sponzory, přesto vás odmítli. Co o tom soudíte zpětně?
To jsou věci, o kterých nic nevím, takže bych se k tomu nerad vyjadřoval. Samozřejmě jsem četl, že má Sigma takové problémy. Ale pevně věřím, že ke krachu nedojde. Sigma Olomouc je tradiční klub, který vždycky okupoval v lize přední příčky a hrával evropské poháry, nějakým způsobem se z toho dostane.
Tomáš Ujfaluši před jednáním na olomoucké radnici.
Se stávajícím vedením?
Musí se najít investor, který by do toho peníze chtěl dát. Jestli se to už panu Lébrovi nechce dělat, má v tom své peníze, které mu asi dluží, tak pak je to těžký. Pohár někdy přeteče, potom už nezbývá nic jiného než s tím skončit. Ale byla by to škoda.
Zatímco v Olomouci jste se skautem nestal, ve Spartě ano. Jak se daří?
Sleduju hráče ve španělské druhé lize. Není to tak, že hráče vidíte jednou, dvakrát, třikrát. Chce to čas, vidět ho ve spoustě zápasů naživo. A ve finále jste mezičlánek, který to vedení dá, navrhne, a pak záleží na něm, pro koho se rozhodne.
Baví vás to?
Baví, poznám, když je někdo šikovný a má předpoklady. Nebudou se kupovat hráči přes třicet roků, ale takoví, kteří mají ještě potenciál se prodat. Pro hráče ze druhé španělské ligy nebo Chorvatska je klub, který hraje evropské poháry, zajímavý.
Sparta má v lize na vedoucí Plzeň nezvykle větší ztrátu. Může ji na jaře smazat?
No, je pravda, že odstup je větší. Spartu bohužel potkalo hodně zranění. Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Je to šance pro mladé kluky z ničeho nic nastoupit do kolotoče a poznat velký fotbal. Na to, jakou má Sparta marodku, to zvládá dobře. Škoda dvou bodů z Brna, odstup by nebyl tak velký. Ale liga je dlouhá a možné je vše. Hráči se uzdraví, zvládli postup v Evropské lize a pak budou plně připravení na další půlsezonu.
Sparta v Evropské lize porazila Inter Milán. Překvapilo vás, jak špatně hráli stopeři Italů?
Nešlo mi to do hlavy. Inter je pořád podle jmen jedním z top týmů v Evropě. Hodně to podcenili. Když hlava nefunguje na sto procent, tak se mohou stát takové věci. Ale Sparta do toho vletěla po hlavě a vyšlo jí to perfektně. Pro český fotbal výborné!
Český fotbal, respektive reprezentace, prochází generační obměnou. Jak to vnímáte?
Trenér Jarolím to nemá jednoduché, byl do toho hozený. Musel to nějak nachystat. Škoda některých zápasů, ale mně se líbí, že sestavu mění, že dává šanci hráčům, kteří v nároďáku ještě nebyli, a teď se to vyplatilo. Tři hráči při prvním startu vstřelili gól, což je taky skvělé. Kluci do toho dávají všechno, pořád mají šanci dostat se na druhé místo. Pokud by to nevyšlo, tak na další šampionát se zvládnou dostat.
Jak vidíte vaše nástupce na stoperu - Brabce, Kalase, Suchého?
Je důležité, že hrají v klubech. Jsem rád za Brábu, že odešel, protože ve Spartě si už odehrál svoje. I za Laďu Krejčího, který také potřeboval změnu a hraje v Itálii velice dobře. Na stoperech bych se neobával. Kalas hrává dobře a stabilně ve Fulhamu, Suchý je v Basileji kapitán. Beky máme výborné – Kadeřábek teďka hraje v Hoffenheimu pravého záložníka, Novák hraje velice stabilně, Gebre je bohužel konkurence s Kadeřem. Toho je mi líto, protože v Německu předvádí stabilní výkony, je tam dlouhou dobu a pořád hrává, což není jednoduché.
A česká ofenziva?
Doufám, že se uzdraví brzy Darida a společně s Bořkem Dočkalem vytvoří silnou střední dvojici záložníků. To by mohlo klapnout. Bořek hraje dobře, má formu a je to jeden z tahounů nároďáku. V útoku bych se toho taky nebál. Trošku mě mrzí, že Schick nedostává více šancí. Myslím, že v Sampdorii ho brali jako náhradu za Quagliarellu, který už má svůj věk. Musí si počkat, být pracovitý, silný v hlavě, aby ho to nepoložilo. Je ve velmi silném tradičním klubu. Mně se líbí, Schick je výborný hráč. Spíš než hroťák je podhroťák, protože je silný, má výbornou levou, je chytrý. Dokáže i vytvořit příležitosti. A kraje máme také dobré.
Tomáš Ujfaluši
Takže budoucnost českého fotbalu nevidíte černě?
Nevidím to černě, i když se generace obměnila. Můžeme říct, že stagnujeme a ostatní země jdou nahoru, ale to je generace. Podívejte na Slováky. Mají teď generačně geniálně poskládaný tým, který jim bude ještě nějakou dobu trvat. Tak to prostě chodí.
Ve fotbale to chodí i tak, že hráči po krátké kariéře těžce nesou její konec. Jak ho zvládáte vy?
Já mezi tyhlety absolutně nepatřím. Jsem spokojený, jednou za čtrnáct dní si jedu zahrát k nám okresní přebor za Starou Ves, kde začal hrát fotbal můj táta. Mám tam spoustu kamarádů, se kterými si zahraji fotbal, zajdu na pivo. To mě strašně naplňuje.
Hrajete na hrotu?
První zápas jsem hrál obranu, ale pak jsem vyrazil na hrot a teďka hrávám na hrotu. Jenže na tom je jediná špatná věc, že když hraju na hrotu, tak hrající trenér musí sedět na lavičce.
Poslyšte, kdy se bude v Atlétiku Madrid a Hamburku volit nejlepší sestava všech dob?
Tak to nevím!
