Kdyby vám někdo před turnajem řekl, že skončíte druzí, co byste mu odpověděl?
Že jsme na turnaj jeli s určitými cíli. Hlavním byl postup ze skupiny, dál to byla otázka formy i štěstí.
Mnozí vám však vyčítali, že jste k úspěchu došli až příliš defenzivním projevem.
Museli jsme najít cestu, jak konkurovat Argentině nebo Koreji. Třeba by se našel trenér, který by chtěl hrát s Argentinci otevřenou partii a třeba by s takovým stylem uspěl. Ale my jsme cítili, že nejdůležitější na turnaji je úspěch a stanovili si systém, který by k němu měl vést. Nehráli jsme na krásu, ale pro mě bylo zadostiučiněním, když jsem od expertů z Německa nebo Belgie slyšel ocenění, že jsme v každém okamžiku přesně věděli, co hrát.
Jak vidíte perspektivu vašich hráčů v souvislosti s reprezentačním áčkem?
Asi teď někoho naštvu, ale tvrdím, že ideální vývoj kluků je tento: hrát stabilně první českou ligu, vyrůst v ní v osobnosti, prosadit se v jednadvacítce a teprve pak případně odejít do zahraničí. Pokud si někoho v budoucnu vybere pan Brückner, bude to vrchol, jemuž by měli kluci vše podřídit.
A co vy? Není vám už funkce ligového asistenta v Brně málo?
Ne, pořád se učím. Teď se těším na spolupráci s Víťou Lavičkou u jednadvacítky a na Petra Uličného v Brně. V Brně začnu pracovat teď hned, slovo dovolená neznám. Jdu zase do práce. Jak by řekli Brňáci – znovu do hokny!
