Současný český fotbal: kluby i národní mužstvo hromadí špatné výsledky

Český fotbal padá ke dnu. Přiznává to i nový svazový předseda Ivan Hašek, když říká: "Fotbal jde směrem dolů a prvním naším úkolem je tento pád zastavit."

ČESKÝ FOTBAL NA LOPATKÁCH. Podaří se zastavit výkonnostní pád? | foto: Michal Růžička, MAFRA

Hašek ve čtvrtek tuto větu pronesl už jen jako šéf českého fotbalu; jeho dočasná role trenéra národního týmu skončila ve středu společně s definitivním koncem nadějí na světový šampionát 2010.

Nyní se bude hledat nejen nový kouč, ale především způsob, jak z bídy ven. Tak hluboko jako nyní totiž nebyl český fotbal patnáct let.

Jistě, na cestě solidní érou, kterou odstartovala úspěšná kvalifikace na stříbrné Euro 1996, sice reprezentace také místy vrávorala. Její nezdary však vyvažovaly klubové úspěchy, kupříkladu slávistické semifinále Poháru UEFA či víceméně pravidelná účast českého zástupce v Lize mistrů.

vzestupy a pády českého fotbalu

Teď paběrkují kluby i národní tým, výsledkem je frustrace a sbírka neúspěšných výsledků. "Sestupný trend se týká reprezentační i klubové úrovně," přiznává Hašek.

Přesto doufejme, že se mýlí fotbalový historik Miroslav Jenšík komentující hluché období slovy: "Připomíná mi to dobu po stříbrném Chile 1962. Najednou nastal propad, který trval čtrnáct hubených let. Pak zničehonic přišel zlatý Bělehrad."

Je na Haškovi a spol., aby pád zastavil a nastartoval vzestup. "Musíme opět dostat fotbal víc do základních škol a zpopularizovat zájem o něj," tvrdí Hašek a z hlediska dlouhodobé perspektivy má nejspíš pravdu.

Jenže výsledky této práce by se mohly projevit klidně až téměř za "Jenšíkových" 14 let. Jde o to, zda je úspěchů schopná stávající generace kolem Čecha či Rosického.

I mezi odborníky na to panují různé názory. "Na každého občas spadne špatné období, ale my nejsme Anglie, Itálie nebo Německo, abychom to okamžitě napravili," myslí si internacionál Rostislav Václavíček.

"Osa týmu je kvalitní a zkušená, navíc k ní lze přidat nadějné mládí, proto bych se o budoucnost příliš nebál," namítá František Komňacký, trenér ligového lídra z Jablonce.

Pravdu mají možná oba. Bylo by nepřirozené, kdyby malá země vyprodukovala okamžitě další výjimečnou generaci, jako byla ta s Nedvědem v čele, jež podle výkonů na Euru 2004 měla získat zlato.

Na druhou stranu by se už nemusela opakovat současná situace, kdy tým nedůstojně nepostoupí ze skupiny přes Slovensko a Slovinsko.

Jinými slovy, nečekejme, že český tým bude absolutní špičkou, ale vyžadujme, aby byl lepším průměrem, což by mělo být v jeho silách.

Co je k tomu zapotřebí?

Slováci slavili ve středu postup na šampionát Churchillovými slovy, že fakta jsou někdy krásnější než sny. I Češi se mohou řídit výrokem stejného muže: o tom, že cesta vzhůru vede přes dřinu, krev, pot a slzy.

Očima optimisty: Přístup se změnil a fanoušci se vrátí

- František Komňacký, trenér Jablonce

Není třeba věšet hlavu, i když právě skončená kvalifikace se nám určitě nepovedla, jak bychom všichni chtěli. Hned několik věcí však zaručuje, že je český fotbal dál životaschopný.

Jsou tu především velmi slušné výsledky mládežnických týmů i uplatnění mladých hráčů v zahraničí, takže do národního mužstva se rýsuje hned několik adeptů. Postupná obměna už nastala, do týmu se zapracovávají hráči typu Necida.

Tato obměna však nemusí být zásadní, protože kostra týmu – Čech, Rosický nebo Baroš – je nositelem kvality, zkušenosti a zároveň je pořád věkově perspektivní.

S nástupem Ivana Haška do čela českého fotbalu se zvedl i přístup hráčů k reprezentaci, takže ani to by nemusel být v budoucnu problém. Věřím, že v takovém případě se k týmu vrátí i fanoušci a zase za ním budou stát jako jednolitá masa.

Nesdílím ani obavy, že se po odchodu Ivana Haška z role kouče budě těžko hledat náhrada, kvalitních trenérů Česko mělo a stále má dost. Že jsem mezi těmi kandidáty i já? Beru to jako ocenění své práce, jinak se tím nezabývám.

Očima pesimisty: Za Rosickým nic. Co bude dál?

- Rostislav Václavíček, vítěz OH 1980

Byl bych špatný fanoušek fotbalu, kdybych klukům před příští kvalifikací o mistrovství Evropy 2012 nevěřil, ale... Trochu se bojím. Česká sinusoida se zlomila dolů. A ne letos.

Na každého občas spadne špatné období, ale my přece nejsme Anglie, Itálie nebo Německo, abychom to okamžitě napravili. Nemáme zástupy čekajících talentů, musíme čekat a pracovat na generační výměně.

Nedvěda a Poborského se přitom nahradit nepovedlo, ani Kollera nebo Šmicera ne. A co nastane za dva nebo čtyři roky, až skončí třeba Rosický nebo Baroš? Za nimi je prázdno.

Pokud se tedy postoupí na příští Euro, co bude pak? Svět nám utíká, náš fotbal nemá takový šmrnc, chybí mu špičková kvalita, lehkost, technika s míčem v rychlosti, přehled na hřišti, nezvládají se stresové situace.

Upřímně: když se o víkendu dívám na zahraniční ligy a pak přepnu na českou, úplně se leknu rozdílu. Kvalitou jsme úplně jinde, liga neprodukuje žádné velké talenty. A naše kluby v pohárech? Škoda mluvit.