Belgie - ČR
Kdybych chtěl napsat, že jsem měl možnost si vychutnat sobotní zápas, musel bych u slova vychutnat použít uvozovky a ještě bych si nebyl jistý, jestli jsem napsal přesně to, co jsem měl na mysli. Ke komentáři pana Tittelbacha jen tolik - kéž už jen co nejméně podobných přenosů dostane ke zpracování (chtělo by se mi napsat "do spárů") nejen on, ale i ostatní pánové z TV Nova, kteří si říkají komentátoři sportovních přenosů.
Další věc, která mi znechutila fotbalový večer, byli belgičtí hráči. Přiznám se, že nezávidím panu Waseigemu jeho mužstvo. Jistě víte, na co narážím, jde o férovost hráčů. Vypadalo to, že drtivá většina belgických fotbalistů (abych nekřivdil - zaregistroval jsem jednu výjimku, kdybych si byl jistý jménem hráče, uvedu ho, ale není tomu tak. Zcela jistě to však nebyl Bart Goor, Gert Verheyen, Eric Van Meir ani Wesley Sonck) neví, o čem fotbal je. Nejsem si jistý, jestli je šlápnutí ležícímu hráči soupeře na záda, pády bez důvodu, ale s obličejem v dlaních, a podobné výstřelky tím, co chce divák za tu částku, kterou dal za vstupné, a cestu na stadion vidět. Nechci tím obhajovat Tomáše Řepku, je to podle mě skvělý obránce, co se týká hry. V tom, co je na hřišti jeho úkolem, je jedním z nejlepších na světě. Ale na druhou stranu dělá chyby, částečně však vyplývající z jeho obdivuhodné bojovnosti. Nicméně to, co předvedl Bart Goor, bylo něco nechutného. Dělalo se mi zle, když jsem viděl ze záznamu, co se v tu chvíli vlastně stalo, a když jsem četl rozhovor s ním na toto téma. Stejně tak se mi dělalo zle, když jsem viděl, co dokáže "reprezentant" Belgie Eric Van Meir. Je až neuvěřitelné, co podobní "sportovci" dokáží udělat z tak nádherné hry... Můj dojem ze zápasu byl také dílem pana Meiera a jeho asistentů, kteří buď podlehli prostředí, nebo si prostě a jednoduše vybrali domácí tým jako vítězný.
Rozhodující je ale vždycky to, co ukážou hráči. Je pravda, že ze strany těch našich to nebyla žádná velká sláva. Svůj podíl na tom měl jistě i terén, kdo si to někdy zkusil, ví, jaké to je, když má člověk něco vytvářet s míčem na něčem mezi trávníkem a bahnem (blížíce se více druhému jmenovanému). Mne osobně nezklamal Milan Baroš, bojoval, jak mohl. Kromě jeho fotbalových kvalit musím vzdát hold i jeho trpělivosti a sebekontrole, přes to všechno, co mu Belgičané na hřišti ukázali, se dokázal soustředit na hru a nerezignovat. Velmi sympatickým dojmem působil i Marek Jankulovski, jen by mohl při podpoře útočné snahy častěji ukázat, že umí obejít protihráče...
Nezbývá, než dneska večer fandit a přát našim hráčům, aby se jim povedlo Belgičany přehrát. Myslím si, že se jim to s trochou toho potřebného štěstí podaří.