Byl to klíčový okamžik prvního zápasu Česka v kvalifikaci o mistrovství Evropy 2004. V Kišiněvě běžela 69. minuta, když za stavu 0:0 protivník fauloval Tomáše Rosického v pokutovém území.
V tu chvíli začala hra očí a pár frází. Byla hodně rychlá. Čtyři spoluhráči se dohodli v mžiku. "Vyšlo to na mě," řekl Marek Jankulovski. On, Koller, Poborský a Rosický před klíčovým momentem řešili, který z nich penaltu bude kopat. Nikdo další určený nebyl.
"Rosa z toho vypadl, protože byl faulovaný," poznamenal Jankulovski. A co ostatní? Mazáci Koller s Poborským svalili tíhu na pětadvacetiletého hráče, který v národním týmu kvůli zranění v předchozích dvou zápasech chyběl.
"Kdybych se cítil, šel bych na ni. Ale bál jsem se, že bych uklouzl. Marek si věřil a dal gól," podotkl Jan Koller.
Jankulovski o sobě nepochyboval a ve vypjaté chvíli prokázal odvahu. "Nervy jsem z toho neměl," řekl. "A kdybych nedal? Jo, taky mě to napadlo. Ale bylo dvacet minut do konce, takže jsme ještě měli dost času na to, abychom gól dali. Byli jsme lepší, určitě by tam něco spadlo. Oni už nemohli."
V Moldavsku se hrálo na mimořádně těžkém terénu, míč se topil v loužích, které stály na většině hřiště. Po Jankulovskim se pak trefil ještě Rosický a Česko ve své kvalifikační premiéře vyhrálo 2:0.
Jankulovski penalty kopal v lize za Ostravu, proměnil ji i v reprezentaci do jedenadvaceti let proti Nizozemsku ve finálovém turnaji před dvěma lety. "Penalty trénuju skoro denně." V italském Udine, kde hraje, je jedním ze dvou, kteří jsou na pokutové kopy určení. "Ale letos jsme ještě žádnou nekopali."
Jankulovski je levý záložník, ale v národním mužstvu hraje beka. "V klubu je obrana jediné místo, kam se mnou nepočítají," řekl s úsměvem. "Ale v reprezentaci můžu být rád, že vůbec hraju. Tak si přece nebudu vybírat," dodal už vážně.
Před zápasem v Moldavsku však po místě v záloze tajně pošilhával. "Šmicer je zraněný, Nedvěd hrát nemohl, tak jsem si myslel, že mě tam trenér dá. Ale hned mi řekl, že půjdu do obrany."
