„Když jsem to viděl, ani jsem mu už nevolal. Asi jsme se špatně pochopili. Není důvod se vracet,“ prohlásil Nedvěd ve včerejším rozhovoru pro Českou televizi.
Pozdě večer zareagovalo na Nedvědův televizní rozhovor vedení reprezentace. V prohlášení uvádí, že příčinou nedorozumění je chybná citace výroku v médiích... „Zkreslení některými médii negativně ovlivnilo probíhající komunikaci mezi trenérem a hráčem.“ Brückner údajně uvedl: „Když se někdo zřekne reprezentace, tak co mám řešit?“
Ve snaze zachovat klid před rozhodujícími zápasy komuniké dodává: „Tento hráčův krok nic nemění na původním stanovisku svazu a reprezentace o možnosti případného Pavlova návratu, pokud se tak rozhodne.“
Brückner požádal Nedvěda o pomoc v těžké chvíli, kdy je tým zdecimován zraněními a po 16 letech má naději postoupit na světový šampionát. „Byl to apel ve výjimečné situaci. Byla to ode mě povinnost,“ vysvětloval Brückner v pondělí při reprezentačním srazu svůj marný pokus.
Nebyl jediný od loňského srpna, kdy Nedvěd poprvé zmínil úvahy o reprezentačním konci. Tehdy nepřijel na zápas s Řeckem, první po bronzovém mistrovství Evropy.
„Co teď Nedvěd udělal, není hodné jeho jména a také načasování je velmi nešťastné,“ tvrdí manažer reprezentace Vlastimil Košťál. Podle něj trenér ve své roli absolutně neselhal. „Stojím stoprocentně za ním.“
Nedvědovo vyjádření zaskočilo i jeho některé spoluhráče. „Kdyby se Pavel chtěl vrátit, tak to udělal dřív a nic by na tom nezměnilo nějaké jeho nedorozumění s trenérem,“ prohlásil obránce Tomáš Ujfaluši.
Když Nedvěd loni vynechal zápas s Řeckem, omlouval to zdravotními důvody. Za Juventus však dál nastupoval. Objevily se dohady, jestli je zranění opravdu tak vážné. To se fotbalisty dotklo a v polovině září oznámil: „Vrátím se, až se úplně uzdravím.“ Za deset dní však vydal prohlášení: „Vzdávám se reprezentace. Definitivně. Kvůli zdravotním problémům i spekulacím, které se kolem toho neustále přetřásají.“
Po konci podzimní kvalifikace znenadání reprezentační trenér připustil, že by se Nedvěd mohl vrátit. „Rád bych si s ním promluvil.“ Během jara se Nedvěd doléčil a při dovolené se s Brücknerem setkal. „Reprezentace mi chybí. A mistrovství světa mě láká. Tam bych chtěl být,“ říkal.
Naposledy včera z něj vypadlo, že by mužstvu pomohl, kdyby ho trenér chtěl. Jenže místo toho jen znovu rozvířil emoce. „Neříkám, že bychom se dohodli stoprocentně, ale měl jsem v hlavě, že se vrátím,“ vyprávěl v křesle doma ve Skalné.
Podle svého manažera Zdeňka Nehody nezpůsobil prohlášením nic vážného. „Pavel je bývalý reprezentant, může si říkat, co chce a kdy chce,“ tvrdí Nehoda.
|
O návratu na Nizozemsko jsem přemýšlel, prozradil Nedvěd P r a h a - Může za to Brückner? Bývalý kapitán Pavel Nedvěd včera v rozhovoru pro Českou televizi poprvé promluvil otevřeněji o důvodech, proč nehraje v národním týmu. O návratu na Nizozemsko. Náznaky byly, přiznávám. Minulý týden mi volal trenér Brückner, ale nakonec to nedopadlo. Říkal mi, že nechce odpověď hned, ať se rozmyslím do druhého dne. Možná bychom se domluvili, bylo to i v mé hlavě. Jenže já si pak v ten den přečetl v novinách, že nebude nikoho přemlouvat. Já nechci, aby mě přemlouval. Když jsem to viděl, ani jsem mu už nezavolal. Asi jsme se špatně pochopili. Není důvod se vracet. Nerad někoho nechávám ve štychu, ale možná je to tak lepší. Možná bych překážel. O baráži a mistrovství světa. Třeba kluci postoupí přímo... Ne, nejde to. Vždycky jsem hrál za nároďák rád. Ale nejde o přemlouvání, nejde nikoho nutit. Kdyby se to už před rokem udělalo jinak, nechalo se to být, bylo by to jiný. Vždycky jsem chtěl končit v dobrém. Když po baráži s Belgií (mužstvo nepostoupilo na mistrovství světa 2002, pozn. red.) chtěli moji hlavu, řekl jsem: Ne. Chtěl jsem končit úspěchem a na Euru jsme ostudu neudělali, i když jsem myslel na nejvyšší mety. Tak jsem snad přece jen skončil docela dobře. O loňském „loučení“. Už loni jsem řekl, že budu hrát jen za Juventus, dokud se nevyléčím. Média to nevzala dobře a já na to zůstal sám. Trenér reprezentace ani manažer se za mě nepostavili. To byla jejich práce. Stačily tři čtyři věty a bylo by to v pohodě. Byl jsem napadaný, že nechci hrát za nároďák, tak jsem s tím praštil. Když se zaseknu, je to těžké. Docela mě to mrzelo. Kdybych dostal trošku času, mohl jsem dodneška za nároďák hrát. Ale už asi nikdy nebudu. Je to strašné takhle slyšet: Nikdy... Chci, aby to lidi brali a respektovali. O chybné komunikaci. Mělo se to probírat mezi námi. Ne říkat něco, abych byl hezkej, do novin a pak něco jiného nám, hráčům. Nedělá se to moc dobře. A kdyby se trenér Brückner znovu ozval? Třeba bude naštvanej, že jsem to takhle řekl. Nevím. Síly rychle ubývají a nohy už mi neběží jako dřív. Kdo za to může? Všichni. Všichni jsme vinni. A odsouzeni (trpký úsměv). I já. Jsem docela zásadový. Když si něco vezmu do hlavy, chci to dokázat. Když mě někdo urazí, nesu to v sobě. Komunikace nebyla dobrá a tím pádem to nedopadlo dobře. |
