V turistických průvodcích se píše, že Manneken Pis, Čůrající panáček, je sice světoznámým symbolem města, přesto nové příchozí dokáže zaskočit. Soška, ze které bez přestání proudí voda do kašny, totiž měří jen asi padesát centimetrů.
V sobotu si panáček vyslechl své především v češtině, a jeho vážnost před fotbalovými fanoušky nezvýšila ani důstojnická uniforma, do které byl pečlivě nastrojen. Jazyk tu zněl ve všech barvách, od západočeského "Kampak jdete?" až po brněnské "Půjdeme důle".
Manekýn sloužil jako orientační bod, fanoušci se zde scházeli, věšeli na kašnu vlajky a strkali kolemjdoucím fotoaparáty s prosbou o skupinový snímek. Vystačili si pochopitelně s rodným jazykem, kolem přece bylo pořád dost krajanů.
Jedna skupinka už před odjezdem z Prahy plánovala, že sošku oblékne do českého dresu. Brzy se však ukázalo, že jde o bláhový nápad. Figurka je moc malá, ani ten nejmenší dres by jí nepadl, a pak je hlavně velmi přísně střežená. O skandál nikdo nestál, takže se i tahle parta spokojila s obyčejnou fotografií.
Čeština se nesla hlavním bruselským náměstím Grand Place už v pátek večer, ale ve velkém dorazilo publikum až v sobotu ráno po noční cestě auty či autobusy. "V osm hodin jsme vyjížděli z Prahy a bez velkého spěchu jsme v pět ráno dorazili do Bruselu," líčil jeden z cestovatelů.
Při troše štěstí mohli návštěvníci potkat v centru někoho z realiačního týmu české reprezentace. Trenéři, lékaři ani maséři nebyli k přehlédnutí, bleděmodré bundy s velkými sponzorskými nápisy svítily z davu více, než by bylo vkusné.
Pro Belgičany se stal fotbal aktuální až později. První malá skupinka hrdě vkráčela na Grand Place v poledne, ale při pohledu na českou přesilu znejistěla. Strážníci v ten moment intuitivně sahali k pasu, kde nosí obušky, ale poplach byl předčasný. Belgičané se dali na ústup.
Obušky nebyly zapotřebí ani později, když už se poměr sil ve městě přiklonil na stranu domácích. Fotbalové publikum drželo pohromadě, mezinárodně srozumitelnými gesty se lidé navzájem hecovali a čekali na zápas.
Po krásném slunečném dni dopadla na Brusel tma právě v okamžiku, kdy se lidé z ulic i z mnoha hospod začali přesunovat na stadion. Tam už měli pochopitelně suverénně navrch Belgičané, ale český třítisícový ostrov v padesátitisícovém kotli rozhodně nebyl k přehlédnutí.
Každý tábor fandil po svém. Domácí nepřetržitě pěli nacvičené chorály, hosté jim občas skočili do řeči a intenivním "Češi! Češi!" konkurenty na okamžik překřičeli.
Události ze závěru prvního poločasu nabudily belgického diváka k větší aktivitě, ale když nepřicházely další góly, bouře pominula. Ke konci zápasu už byl dobře slyšet i český tábor.
Výsledek přijaly oba tábory na hřišti i v hledišti stejně: s rozpaky. Domácí litovali, že si při přesilovce nevytvořili větší náskok, hosty trápila prohra, která se nebude snadno otáčet. Na rozdíl od hráčů, čeští diváci mají aspoň jednu jistotu, v pražské odvetě budou mít rohodně nad Belgičany navrch.
