Čeští fotbalisté dorazili do Spojených arabských emirátů, kde je během přípravného turnaje čekají ve dvou zápasech dva protivníci.
V jedné z nejbohatších zemí světa zatím nic vidět nemohli. Když jeli autobusem z letiště, podél šestiproudové dálnice s minimálním provozem tisíce světel ozařovaly palmy. Za nimi tma přikryla poušť.
Z okna se s nimi nedíval obránce Jan Rajnoch, který byl povolán dodatečně a odcestoval bez víza. S vedoucím mužstva Jaroslavem Dudlem se zdržel na letišti. "Je to domluvené přes Ivana Haška, vyřeší se to," uklidňoval reprezentační mluvčí Petr Svěcený.
Svazový šéf Hašek do léta v Emirátech trénoval dubajský klub Al Ahlí, dovedl ho k titulu a je známou osobností. Po příletu se na letišti přátelsky bavil s místními pracovníky. Přesto protekci nevyjednal, odbavení se zdálo nekonečné.
Každý ze stosedmdesátičlenné české výpravy musel nejdřív podstoupit scan očí, na židli před přístroj se chodilo jednotlivě. Poté kontrola, během níž se si celníci prohlíželi víza a pasy. A tam se už Rajnoch za ostatními zatím nedostal. Na hotel dorazil přibližně hodinu po nich. "Je to zásluha našeho nejvyššího pana Haška, který tam má dobré kontaky, takže to klaplo," pochvaloval si Rajnoch.
Než autobus s fotbalisty odrazil od letištní haly, od přistání uběhla téměř hodina a půl.
Když fotbalisté vstávali v Praze do studeného rána, bylo pár stupňů nad nulou a svítalo. Když po šestihodinovém letu dorazili do Emirátů, byla už tma.
"Tříhodinový časový posun je snad ten nejhorší," ulevil si lékař týmu Petr Krejčí. "Kdybychom tady byli jen na dva dny, režim bychom nastavili podle českého času. Ale jsme tu na týden, takže musíme zvolit zlatou střední cestu. Kdybychom se hned přizpůsobili místnímu, tak by kluci například snídali v šest ráno. A na to nejsou zvyklí," vysvětloval.
Vedle časového posunu si fotbalisté musí zvykat i na teplotní rozdíl. V sedm večer bylo v Emirátech devětadvacet stupňů. "To takový problém není, rozdíl je kolem dvaceti stupňů a to organismus v pohodě zvládne," doplnil Krejčí.
Během klidného letu, jen s občasnými turbulencemi, se fotbalisté zabavovali různě: četli si, sledovali filmy nebo mačkali tlačítka na příruční herní konzoli.
"Když jsem hrál v Rusku, na ligu do Vladivostoku jsme letěli devět hodin. A v zimě se Spartou do Honkongu asi třináct, takže tenhle let byl proti tomu v pohodě," řekl stoper Roman Hubník.
Při přeletu Turecka do Iráku si všimli vysokého pohoří, v Perském zálivu viděli, jak z ropné plošiny šlehaly plameny. A při klesání k letišti k Al-Ainu měli jako na dlani hlavní město Abú Zabí, rozkládající se na ostrově obklopené tyrkysovým mořem.
Za pár minut a sto padesát kilometrů ve vnitrozemí, na hranici se sousedním Ománem, už padla tma.
Po příjezdu na hotel si fotbalisté sedli k večeři a pak se věnovali odpočinku. V sobotu večer je čeká první trénink, v neděli zápas proti místnímu reprezentačnímu týmu, který ve středu v přípravě v Dubaji porazil Manchester City.
Ve středu Češi v utkání o umístění narazí na jednoho z dvojice Ázerbájdžán - Irák.
V jedné z nejbohatších zemí světa zatím nic vidět nemohli. Když jeli autobusem z letiště, podél šestiproudové dálnice s minimálním provozem tisíce světel ozařovaly palmy. Za nimi tma přikryla poušť.
Z okna se s nimi nedíval obránce Jan Rajnoch, který byl povolán dodatečně a odcestoval bez víza. S vedoucím mužstva Jaroslavem Dudlem se zdržel na letišti. "Je to domluvené přes Ivana Haška, vyřeší se to," uklidňoval reprezentační mluvčí Petr Svěcený.
Svazový šéf Hašek do léta v Emirátech trénoval dubajský klub Al Ahlí, dovedl ho k titulu a je známou osobností. Po příletu se na letišti přátelsky bavil s místními pracovníky. Přesto protekci nevyjednal, odbavení se zdálo nekonečné.
Každý ze stosedmdesátičlenné české výpravy musel nejdřív podstoupit scan očí, na židli před přístroj se chodilo jednotlivě. Poté kontrola, během níž se si celníci prohlíželi víza a pasy. A tam se už Rajnoch za ostatními zatím nedostal. Na hotel dorazil přibližně hodinu po nich. "Je to zásluha našeho nejvyššího pana Haška, který tam má dobré kontaky, takže to klaplo," pochvaloval si Rajnoch.
Než autobus s fotbalisty odrazil od letištní haly, od přistání uběhla téměř hodina a půl.
Když fotbalisté vstávali v Praze do studeného rána, bylo pár stupňů nad nulou a svítalo. Když po šestihodinovém letu dorazili do Emirátů, byla už tma.
"Tříhodinový časový posun je snad ten nejhorší," ulevil si lékař týmu Petr Krejčí. "Kdybychom tady byli jen na dva dny, režim bychom nastavili podle českého času. Ale jsme tu na týden, takže musíme zvolit zlatou střední cestu. Kdybychom se hned přizpůsobili místnímu, tak by kluci například snídali v šest ráno. A na to nejsou zvyklí," vysvětloval.
Vedle časového posunu si fotbalisté musí zvykat i na teplotní rozdíl. V sedm večer bylo v Emirátech devětadvacet stupňů. "To takový problém není, rozdíl je kolem dvaceti stupňů a to organismus v pohodě zvládne," doplnil Krejčí.
Během klidného letu, jen s občasnými turbulencemi, se fotbalisté zabavovali různě: četli si, sledovali filmy nebo mačkali tlačítka na příruční herní konzoli.
"Když jsem hrál v Rusku, na ligu do Vladivostoku jsme letěli devět hodin. A v zimě se Spartou do Honkongu asi třináct, takže tenhle let byl proti tomu v pohodě," řekl stoper Roman Hubník.
Při přeletu Turecka do Iráku si všimli vysokého pohoří, v Perském zálivu viděli, jak z ropné plošiny šlehaly plameny. A při klesání k letišti k Al-Ainu měli jako na dlani hlavní město Abú Zabí, rozkládající se na ostrově obklopené tyrkysovým mořem.
Za pár minut a sto padesát kilometrů ve vnitrozemí, na hranici se sousedním Ománem, už padla tma.
Po příjezdu na hotel si fotbalisté sedli k večeři a pak se věnovali odpočinku. V sobotu večer je čeká první trénink, v neděli zápas proti místnímu reprezentačnímu týmu, který ve středu v přípravě v Dubaji porazil Manchester City.
Ve středu Češi v utkání o umístění narazí na jednoho z dvojice Ázerbájdžán - Irák.
