"Po zápase jsme si sedli na pivko a ani náznak problémů. Když jsem se o jeho smrti dozvěděl, byl jsem v šoku," nechápal Petr Procházka, předseda fotbalové Bíliny. A také aktér středečního zápasu.
Jak František Veselý hrál?
Výborně! Tak, jak jsme ho znali celý život. Přihrál na obě branky, které jsme dostali. Měli jsme v průměru o patnáct let mladší mančaft, ale on mezi námi běhal jak čamrda. Obránci, který ho měl bránit, nedal šanci. Byl úplně v pohodě. Já hrál v útoku, takže spolu jsme nebojovali.
Nestěžoval si na potíže?
Kdepak. Potom jsme byli v hospodě, probrali tam českou fotbalovou budoucnost, krásně jsme si popovídali. Ještě byl smutný, že je po sezoně. Byl to jejich poslední zápas a on litoval, že si zakope znovu až v březnu.
Ani unavený nebyl?
Žádná známka stěžování, vůbec nic. Dal si jedno malé pivko, večeři a jeli domů. Internacionálové k nám jezdí rádi, staráme se o ně. Diváci z něj byli nadšení. Frantovy náběhy z pravé strany k bráně byly fantastické. Běhal s míčem jako střela. Na bílinské poměry přišlo dost lidí, asi tři sta, a on předváděl neuvěřitelné věci. Celý tým i jeho jako kapitána vyprovodili potleskem.
