V Poháru UEFA tleskali při výhrách nad Kaiserslauternem a Feyenoordem Rotterdam. Jen v lize Teplice už přes měsíc čekají na tříbodový přísun. "Na hřišti jsem býval bouřlivák, v osobním životě se ale držím zpátky," tvrdí o sobě překvapivě. Jaký vlastně František Straka je?
Rodinu stavíte nejvýš, v Teplicích ale s vámi není pořád. Jak snášíte odloučení?
Když má někdo džob fotbalového trenéra, jeho nejbližší přesně vědí, do čeho jdou. Jsem rád za svoji rodinu, jsem na ní závislák, čerpám z ní sílu. Mám dceru, která je sportovně založená, žena je bývalá atletka. Máme si i po šestnácti letech stále o čem povídat. A zároveň nemáme potřebu se neustále stýkat s nějakými lidmi, vystačíme si sami. Odloučení je dost kruté, moje telefonní účty by pro normálního smrtelníka byly opravdu rána.
Vaše žena pochází z Chomutova, takže region důvěrně znáte, že?
Velice dobře. Mám v Chomutově okruh známých. Přes Jiřího Zárubu, který pracoval v chomutovském i teplickém fotbale, jsem se dostal k současné práci. Chomutov ve mně tak zakořenil, že tam občas vyrazím. Zastavím se za kamarády v restauraci Praha, kde všichni vědí, že když přijede Franz, dá si tataráček a k tomu dvě plzničky.
Když jste doma sám, společnost vám dělá pes. Bez něj byste se prý neobešel.
Hned když jsem ztratil Sárinku, což byla pro celou naší rodinu obrovská rána, pověřil jsem svoji paní, aby sehnala jiného pejska. Za dvě hodiny z Krupky přivezla novou Sárinku, šest neděl starého rhodéského ridgebacka. Je něco úžasného, jako by k nám patřila snad celý život. Je strašně hodná, dokonce i na naše mužstvo. Beru ji na pozápasové večeře a už je členem teplické fotbalové rodiny.
Po hráčích jste žádal, aby bydleli v Teplicích. Přesvědčil jste je?
Přesvědčil. Když mají volno, samozřejmě jezdí domů, ale jinak tady přebývají i s manželkami. Žijí tu tři čtvrtiny mužstva, Pražáci si pronajali byty. A udělala se už taková hierarchie, že když si jejich "baby" vyrazí, kluci třeba hlídají děti. To je přesně ono! Když fotbalista nosí dres Teplic, měl by zároveň ctít a reprezentovat město, integrovat se v něm.
Od letoška mají fotbalisté Teplic nový prémiový řád. Aby dostali v podzimní části něco navíc než základní plat, musí získat v lize nejméně 24 bodů. Jak se vám tenhle přístup zamlouvá?
Vím, že tady bývaly teplické žně a ty už skončily. To, k čemu teplické vedení sáhlo, je v Německu a všude ve světě normální. Hráči mají být placení bodově, za nějaký úkol. Jako v jakémkoli jiném zaměstnání. S tím naprosto souhlasím. Akorát si myslím, že to mohlo být daleko víc citlivější. Vedení klubu má ale právo si to takhle zařídit. I hráči musí pochopit, že ekonomická situace se změnila. Žně nebývaly jen v Teplicích, ale i jinde.
Tchyně se nedá zabrzdit
Před zápasem chodíte do kostela a zapalujete svíčky za své zesnulé rodiče. Jak silně věříte?
Vyrůstal jsem v komunistickém režimu, v němž byla víra hodně potlačovaná. Můj taťka ale hodně věřil, maminka také. Křesťané, katolíci. Bylo to ve mně. Procestoval jsem celý svět a dostal se i k buddhismu. A křesťanství je sestřička buddhismu. Když jsem ho poznal podrobněji, upevnila se ve mně obrovská víra. Člověk, který odešel, je myšlenkami a duší, která žije v tělesné schránce, s vámi. Jsem o tom stoprocentně přesvědčen. Proto chodím do kostela, rád si povídám s rodiči, tchánem, který byl můj obrovský fanda, i s dědou, se Sárinkou. Za ně zapaluji svíčky a děkuji jim, jak směrovali můj život.
Věříte v posmrtný život, převtělování duší?
Ano a nestydím se za to. Vím, že duše se jednou vrátí zpátky. Pevně věřím, že svoje rodiče znovu potkám, že jednou zase budu s blízkými, které jsem ztratil.
V šatně těsně před odchodem na zápas se váš klubový doktor ohne, na jeho záda položíte míč, dáte na něj s celým týmem ruce a společně si zakřičíte. Jste pověrčivý?
Spíš ctím rituály. Chudák lékař Jan Štěrba odnáší, co jsem vymyslel. Když si sám bere balon, kolikrát je mi ho až líto. Horda osmnácti hráčů a celý realizační tým na míč položí ruce a vykřikneme si: Jdeme na to! Doktor Štěrba ale určitě cítí, že je vtažen do dění, do mančaftu. Vytváří se tím určité pouto, že když něco děláme, děláme to společně. Mám i další rituály: remízové nebo vítězné utkání pro mě znamená, že oblečení včetně bot, ponožek a slipů opakuji dál. Nebo v době výkopu svírám křížek, abych předal hráčům svou sílu.
Jak vlastně vycházíte se svými hráči? Objímáte se po gólu, ale také jim udělujete tvrdé pokuty.
Je nesmírně důležité, aby mě respektovali. Jsem i kamarád, znám jejich starosti. Hráči říkají, že jsem jedním z nich a zároveň dokážu být nekompromisní trenér. Z této stránky jsem neskutečný tvrďák a nepolevím ani o centimetr. Ale mám i charakter člověka, který dokáže ocenit a v něčem i ustoupit.
Jste výborný řečník, nechystáte se do politiky?
Abych pravdu řekl, když to vidím, někdy bych se do toho docela obul. Bohužel mi německé občanství nedovoluje, abych se do politiky míchal. Možná to ani není parketa pro mě.
Třeba proto, že jste nečesky upřímný, otevřený?
Měnit se nebudu, to říkám na rovinu. Franta Straka zůstane navždy stejný. Jdu svojí cestou, z ní neuhnu. V Česku je běžná korupce, k tomu mě nenuťte. Jsem vychovaný jinou školou. Jsem hrdý na to, jaký jsem, jsem pyšný, že moje rodina je stejně čistá.
Kdo u vás v domácnosti mluví nejvíc? Vy?
Když slyším naší tchyni... ta se nedá zabrzdit. Teď vážně. S manželkou jsme naprosto rovní. A nejen v mluvení. Nesnáším běžný rozdíl, jaký panuje v českých rodinách. Že ženská je jen od toho, aby něco dělala a držela pusu.
Píše se o vás jako o manekýnovi, elegánovi. Rád se oblékáte?
Ano a žádnou zvláštnost v tom nevidím. Patří to ke mně. Už ve Spartě jsem jako hráč býval takový. Říkali mi, že jsem manekýn a hraju si na něco, co nejsem. To není vůbec pravda. Dbám o sebe, to je vše. Kdo se pěkně obleče, navoní, má mnohem větší sebevědomí.
Šedivý průměr nebere
Měl jste kopat za Oldřichov krajský přebor. Jak to dopadlo?
Bylo to totálně aktuální, nakonec to nešlo s prací skloubit. Moc bych jim nepomohl, i když oni tvrdí, že bych byl obrovský motivátor. Kdyby mě ale poznalo víc hráčů, asi by skončili, se Strakou by nechtěli hrát (smích). Chodím si tak zakopat ve Rtyni s mým velkým kamarádem Petrem Bendou, ve skupině jsou většinou zápasníci, judisti, boxeři. Dvě hodiny se neskutečně hecujeme. To já potřebuju, odreagovat se.
Nevyzvali vás zápasníci, abyste si to rozdali na žíněnce?
Oni ví, že já bych jim to nandal. Moje tělesná schránka je jiná, to jsou všechno kluci, kteří mají pětatřicet kilo. Kdybych s nimi švihal o žíněnku, asi by koukali (smích). Ba ne, dopadlo by to špatně, shrabali by mě pak na smetáček.
Fotbal, to jsou výsledkové houpačky. Jednou nahoře, pak dole. Podepisuje se už na vás stres, který trenérské řemeslo provází?
Celý život jsem dřel, nikdy jsem neměl talent od Boha. Na české poměry jsem dosáhnul velké úspěchy. Odcházel jsem ve třiceti do ciziny a všichni mě házeli do starého železa. A já pak v šestatřiceti dokázal, že se i v takovém věku dá hrát německá bundesliga. A ne na podřadné úrovni, myslím, že jsem se stal osobností. Na to jsem hrdý. Vůle, pracovitost mě žene dál. Jako fotbalista jsem se naučil vyrovnávat se s porážkami, z minulosti teď dokážu jako trenér čerpat. Mám navíc dvě tváře: jednu jako kouč, druhou jako člověk. Jsou úplně jiné. Stres vyvažuji klidem. Jestli se na mě podepíše, to se ukáže až v pozdějších letech. Býval jsem bouřlivák na hřišti. Ve svém privátním životě jsem ten, co se spíš drží zpátky.
Kam až můžou mířit Teplice a budete u toho?
Nikdo neví, jestli Straka zůstane, jestli je zájem, aby pokračoval. Chtěl bych tu dát něco do pohybu, k tomu ale musíte mít finanční prostředky. Jestliže bych měl jen ztrácet hráče a neměla by přicházet náhrada, nemělo by cenu pracovat dál. Své sny chci realizovat, netoužím zůstat v šedivém průměru ligy.
 František Straka v ligové premiéře jako hlavní trenér dovedl Teplice k vítězství. |
 František Straka, trenér Teplic, se raduje z gólu svého mužstva. |
 František Straka kmital mezi dvěma počítači a zvládal čtenářům odpovídat velmi rychle |
 Soustředěný František Straka na teplické lavičce |
 Teplický fotbalový trenér František Straka rozmáchle, jak je zvyklý, odpovídá na otázky klubových fanoušků. Teplice si kvůli svému „kotli“ pronajaly sál. |
 Trenér František Straka, strůjce teplického zázraku z podzimu 2002, kdy během deseti kol vytáhl mužstvo z patnácté na třetí příčku ligové tabulky. |
 Trenér František Straka se po zisku Poháru ČMFS v roce 2003 ocitl nad hlavami svých svěřenců z Teplic. |
 Teplický kouč Fratišek Straka tleská svým svěřencům. Teplice se právě ujaly vedení. |
 Spokojený František Straka. Jeho Teplice porazily Feyenoord. |
