"Tam byl nádherný pažit, doma bláto," doplnil Jun. Jako útočník je víc pokopaný z třetí ligy. "Při bránění se snaží získat hlavně míč, kdežto ve třetí lize se mě snaží zastavit za každou cenu a je jim jedno jak."
Proti Junovi stáli mistři světa a Evropy, pak jej bránili amatéři. "Ale já to tak neberu. Jsem rád, že mohu v sedmnácti letech hrát třetí ligu."
Juna bránil Dixon, jenž by mu mohl být otcem. Je mu šestatřicet, víc než dvakrát tolik co Junovi. "Když viděl, že na mě půjde míč, podržel si mě. Nebylo to vůbec vidět, ale mě to tak rozhodilo, že jsem míč pak neměl."
Když odletěl s prvním mužstvem Sparty před necelým týdnem do Londýna očekával, že zápas uvidí z tribuny. Tajně doufal, v koutku duše, že se protlačí alespoň na lavičku náhradníků. "Jenže trenér mi naznačoval, že bych mohl hrát. Nevěděl jsem, jestli si nedělá srandu," říkal s úsměvem.
Na předzápasové přípravě uviděl své jméno mezi jedenácti vyvolenými. "Byl to šok." I když na hřišti vydržel jen poločas, ač jeho tým podlehl 2:4, odvezl si Tomáš Jun silný zážitek. "Bylo to nádherné."
Ovšem v ligovém utkání v Ostravě, kde Sparta hrála v sobotu, se mladý útočník neobjevil. Ráno se hlásil u Daniela Drahokoupila, trenéra sparťanské rezervy.
"Počítal jsem, že pojede do Ostravy. Měl jsem udělanou přípravu na zápas bez něj a pak se to muselo měnit," vykládal Drahokoupil. "Ivan Hašek mi říkal, že vypadá dobře v tréninku a měl by hrát. Uzdravil se totiž Obajdin a Svoboda, takže by tam Tomáš byl navíc, a proto šel s námi," vysvětlil.
"Kádr ve Spartě je hrozně nabitý. Budu čekat na další šanci, sbírat po minutách zkušenosti a hrát za béčko," řekl až příliš skromně.
Možná, že další šance přijde za týden proti Laziu Řím v posledním letošním vystoupení Sparty v Lize mistrů. "Soupeř je to stejný asi jako Arsenal, ale hrajeme doma před vlastními diváky. Toho bych si vážil víc."
