"Jsem šťastný, i když to nebylo nic moc. Nečekal jsem zázraky. Byl bych blázen, kdybych si myslel, že dám hattrick nebo že budu motat obránce Arsenalu," řekl. Vždycky je to senzace, když do Ligy mistrů naskočí někdo tak mladý. Jun je vůbec nejmladší ze všech hráčů, kteří současný ročník okusili. Když nastupoval, před očima se mu míhal celý život. "Jak to asi dopadne?" přemýšlel. Vedle mistrů světa Vieiry, Henryho nebo Pirese si připadal nesvůj.
Hrál poločas a nezaskvěl se. O přestávce slyšel v kabině: "Uděláme jednu změnu, Tome, zůstaneš," řekl trenér Ivan Hašek. Mladík se zamračil, ale v duchu byl rád, že vůbec hrál. Komu se poštěstí, aby mohl v sedmnácti vyběhnout na stadion Highbury proti legendárnímu Arsenalu? Čekal, až spoluhráči odejdou, až pak se vysprchoval. "Zbytek zápasu jsem viděl z lavičky."
Ještě rok a půl by Jun mohl hrát za dorost, ale už dávno trénuje s prvním týmem. To je velká zkušenost. "Mám ho denně na očích, zlepšuje se. Hlavní je, že stačí rychlostí," oceňuje Hašek. Že juniora postaví proti Arsenalu, nečekal nikdo. Podobně senzační tah provedl před třemi lety také Haškův předchůdce Jozef Chovanec: proti Dortmundu vystřídal benjamínek Michal Pospíšil, aniž vůbec kdy nastoupil v lize. Pikantní bylo, že v dresu Sparty neokusil ligu ani nikdy poté. Podařilo se mu to až v Blšanech a teď hraje za Žižkov.
Jun má před sebou možná jinou budoucnost. Už ho chtěli ve Stuttgartu nebo Udine. "Nechce se mi do zahraničí. Odmalička jsem ve Spartě, nejdřív chci něco dokázat tady." Doma si ze svého pokoje udělal síň slávy. Má tam medaile mládežnických turnajů, dresy, na stěnách visí plakáty velkých fotbalistů, vylepuje si i výstřižky novin. Teď mu jich plno přibude. Včera si do své síně přidal také dres, ve kterém hrál v Londýně.
"Je to zatím můj největší zápas, který jsem zažil." Do středy hrál jediný důležitý zápas za Spartu: víc než před rokem ligu proti Hradci. Bude na třetí zápas čekat opět rok? "To určitě ne," řekl trenér.
