Moc jsem Liberci přál
a titul si jistě zasloužil, ale ten závěr na mou radost vrhl zbytečný stín. Už v loňském ročníku ligy jsem si všiml záhadných vítězství Sparty gólem v nastaveném čase, z přísně nařízené desítky či trestňáku, po chybě brankáře či obránce. V té letošní jsem zase kroutil hlavou nad podobnou nezdolností Žižkova, který se pomalu ale jistě posunoval (za neustálých řečí trenéra, že o prvenství vlastně ani nestojí) k titulu. Bůhví, proč pan Ščasný tak náhle odchází. To poslední kolo vypadlo jak ze za vlasy přitaženého thrileru. Bohemka, která se předtím prakticky sesypala, hrála prý (zápas jsem neviděl)jako o život. Liberec, který tak imponoval především psychickou silou, nejdůležitější zápas v historii klubu podivně zpacká. Nejlepší střelec ligy Štajner zahodí desítku a jeden z nejlepších obránců Holeňák neatakován přihraje soupeři na gól. Pravda je, že Bohemka se již předtím zmátožila proti Spartě a že také Liberec se ocitl v jakémsi ochromení už proti Teplicím a Brnu a vlastně se ta spanilá liberecká jízda zlomila již proti Dortmundu. Ale přesto. je z toho nějak smutno. Že Sparta přiveze nezbytné vítězství z Moravy nepřekvapuje, jen ten Kuka jako pohádkový zachránce do té pošmourné historie nějak nepasuje.
