U střídačky jediná kamera, u trávníku jediný fotograf, na tribuně jediný novinář. Jen pár brigádníků, kteří kolem hřiště předělávali reklamy na dřevěných panelech, dávalo tušit, že dnes začíná fotbalová liga. Zápasem vicemistra Slavie proti nováčkovi z Jihlavy všechno startuje.
„Ty vole, to je pažitka. Na tom je radost hrát,“ rozplýval se asistent trenéra Miroslav Janů, když vkročil na trávník. Na Strahově je báječně připravený, hustý, bez drnů, úplný koberec.
Po 15 minutách už z hráčů stékal pot, pod píšťalkou trenéra Jarolíma se makalo. Rychlé kroky, dynamika, vyražení, tréninkové utkání na půlku hřiště v maximálním tempu.
„To abychom se pořádně nabudili na zápas. Už máme všichni mrazení v zádech. Skončily galeje, začíná fotbal,“ říkal útočník Stanislav Vlček.
Jen talentovaný Michal Švec se kabonil. „Ten Anderlecht nestihnu, asi přijdu o oba zápasy,“ prohodil mladičký záložník, než začal v teniskách kroužit kolem hřiště. Bolí ho kotník, hrát nemůže. A to Slavii čeká nejen premiéra v lize, ale ve středu už i první zápas kvalifikace o Ligu mistrů proti Anderlechtu Brusel.
Karel Jarolím pochodoval po hřišti s rukama v kapsách, a když po půlhodině ostře zapískal, hráči se rychle seběhli v půlkruhu. Jen útočník Tomáš Pešír, který se právě včera dohodl na roční smlouvě, se loudal. „Tak patnáct kliků, Pišto,“ hecovali ho spoluhráči.
Pešír, jenž přichází z tureckého Kayserisporu, nevěděl, že je to slávistická hra: kdo je poslední v půlkruhu, dostane trest. „Netušil jsem, co se děje,“ říkal pak udýchaný.
Hodinu a půl trval poslední trénink Slavie. Všichni už seděli na trávníku a protahovali se, jen kapitán Gedeon ještě zkoušel tvrdé střely z 18 metrů, svou silnou zbraň.
Na den D přespali slávisté doma, v pátek se sejdou už v 10 hodin, protáhnou se, poobědvají v hotelu Coubertin a po obědě se na dvě hodinky natáhnou. V šest je výkop.
