Od jeho prvního startu v národním týmu uběhly tři roky. Trenér Ján Kozák si na podzim 2013 vybral Štetinu na zápas na Gibraltaru, pro který to byl premiérový mezistátní duel po přijetí do FIFA. Dvojitý debut, dalo by se říct. Bylo to nedlouho poté, co střední obránce podepsal v Dukle tříletou smlouvu. Předtím na Julisce sezonu hostoval z ukrajinského Charkova.
Příběhy podzimuRedakce MF DNES a iDNES.cz připravila seriál o podzimní části fotbalové ligy, která o víkendu skončila. Co tým, to jeden příběh. Na konci týdne budou moci čtenáři hodnotit, jaký článek je nejvíc zaujal. ÚTERÝ STŘEDA ČTVRTEK PÁTEK |
Jenže jméno Štetina se zaseklo na jedničce, navíc přestaly chodit i pozvánky. Až letos v srpnu si ho opět vyžádal kouč Kozák, který mimochodem v Dukle v 80. letech dva roky kroutil vojenskou službu.
„Začínalo mi připadat, že reprezentační dres už možná neobléknu,“ přizná Štetina. Přitom byl na triko s dvojramenným křížem zvyklý, prošel všemi výběry od šestnácti do jednadvaceti.
V devatenácti do ciziny. Na Ukrajinu?
O Štetinově talentu se vědělo. Od osmnácti hrál za Nitru, odkopal přes čtyřicet utkání a v březnu 2011 se ozval Metalist Charkov, účastník evropských pohárů: „Přijeď na zkoušku.“
Štetina, v té době devatenáctiletý člen slovenské jednadvacítky, kývl. Po krátkých testech podepsal s ambiciózním klubem smlouvu. Na Ukrajině se mu však nevedlo dobře. Sice po svém příchodu zapadl do sestavy, jenže po druhém utkání zmizel.
„Šel jsem tam nezkušený,“ vzpomíná. Daleko od domova, bez rodiny, bez přátel. Byla to spíš zkouška psychiky a odolnosti, ne škola kvalitnějšího fotbalu. Štetina nastupoval prakticky jen za juniorku, za Metalist nasbíral všeho všudy tři starty.
„Kdybych tam šel později, tak myslím, že by to vypadalo jinak,“ přemítá dnes. Na jaře 2012 byl vděčný za nabídku z Prešova a následující sezonu už strávil v Dukle.
Česká liga plní slovenský nároďák
Matúš Kozáčik, Patrik Hrošovský, Michal Ďuriš. Krom opor Plzně se do záříjové nominace slovenské reprezentace dostali třeba Lukáš Pauschek (Mladá Boleslav) nebo Martin Dúbravka (brankář Liberce) a také „dukláci“ Jakub Považanec s Lukášem Štetinou.
Spolehlivými výkony ukázali, že k Hamšíkovi, Kuckovi či Škrtelovi patří. „To, že hráči z české ligy můžou hrát za nároďák, přece potvrzuje i vaše reprezentace,“ připomíná Štetina.
Duklapo podzimu 11. místo |
V další slovenské nominaci však s kolegou Považancem chyběl. Dukle se nedařilo, na podzim vrávorala. Cílem byla horní polovina tabulky, jenže klub z Julisky skončil jedenáctý pouhé tři body od sestupu.
„V zápasech jsme si vytvářeli hodně šancí, ale poztráceli jsme spoustu bodů. Dostali jsme moc gólů. Ano, mohli jsme jich víc dát, ale obrana neobstála,” sebekriticky uvažuje Štetina.
A byla vůbec nějaká pozitiva? „Předváděná hra.“ Dukla se zvedla až poté, co po pěti kolech odešel trenér Jaroslav Šilhavý do Slavie. Jeho nástupce Jaroslav Hynek navázal na styl, který měl úspěch v letité éře Luboše Kozla: „Vzhledem k tomu, že trenér Hynek je v Dukle déle, naše hra se opět dostala k tomu, na čem Dukla dlouhodobě stála.“
S Duklou až do konce kariéry?
Pětadvacet let, do reprezentace kousek, to je ideální doba na vyzkoušení dalšího zahraničního angažmá, řeklo by se. „V tomhle věku bude těžší se někam podívat. Jsem realista,“ překvapí Štetina.
Přesto sní o německé lize, tamní styl hry se mu zamlouvá. Velkým lákadlem je také anglická Premier League: „To bych chtěl zkusit. Věřím, že by se něco v zahraničí mohlo podařit. Ale kdo ví, možná zůstanu v Dukle do konce kariéry.“
