S každým hráčem si podal ruku, zeptal se na jméno a fotbalovou přezdívku a při tom se jim upřeně díval do očí. „Na ten pohled já hodně dám,“ řekl nový hradecký kouč Karel Havlíček po krátkém seznámení s hradeckým mužstvem.
Poté začal jeden ze dvou úterních tréninků, ačkoliv podle původním tréninkovém plánu měli mít hráči, podobně jako dva dny po většině ligových zápasů, volno.
Zhruba tak začala Havlíčkova záchranářská mise, kterou přijal v pondělí poté, co od mužstva byli po nedělní porážce s Teplicemi odvoláni Milan Frimmel a Bohuslav Pilný. Potrvá tři kola, která zbývají do konce letošní prvoligové soutěže. Havlíček se na ni vydává v situaci, kdy je Hradec po pěti porážkách za sebou v tabulce předposlední a na nesestupové místo mu chybí dva body.
Co jste ještě hráčům před úvodním tréninkem řekl?
Úpravy různých pravidel, které bychom nyní v konci sezony chtěli dodržovat. A doufám, že budeme.
Trénoval jste už někoho z nich?
Jen Jakuba Šípka teď v dorostu.
Jaký jste měl pocit z hráčů, když se jim v poslední době nedaří?
Hlavy nahoře moc nebyly, což se asi dá pochopit. Po těch prohraných zápasech se každým kolem situace horší. Doufejme ale, že to zastavíme. Sám jsem tady šest let hrál více či méně také o záchranu, takže vím, jak to svazuje nohy. My to musíme rozvázat nejen v nohách, ale hlavně v hlavě, tam to začíná.
To byly některé spíše – jak se říká – svěšené?
Na některých to vidět bylo, ale uvidíme dál. Ale jak na tom kdo je a jak je výrazný, se uvidí až na hřišti, tam to bude rozhodující. Fotbal hrát nezapomněli, ale musejí k tomu přidat obrovskou bojovnost. Pokud to udělají, věřím, že přijde i výsledek.
Jak moc těžké pro vás bylo rozhodnutí, zda nabídku přijmout? Jdete při svém prvním trenérském angažmá u prvoligového týmu do velkého rizika, nastupujete k němu za situace, která vám nenabízí právě nejlepší výchozí pozici...
Situace teď není komfortní, ale kdy u fotbalu je? Riziko, které podstupuji, si uvědomuji, ale podle mě fotbal je jedno velké riziko, což nás možná na tom zaměstnání i láká, adrenalin je obrovský.
Zvažoval jste, že byste odmítl?
Beru to i tak, že mně svým způsobem nezbývalo nic jiného než přijmout. Jsem zaměstnancem hradeckého klubu a krizová situace si žádala krizové řešení. I když je to zatím na tři zápasy.
Nový kouč hradeckých fotbalistů Karel Havlíček (vpravo) včera začal své působení u prvoligového mužstva tím, že se se všemi hráči vzájemně představili.
Co na na nabídku klubu říká rodina?
Jedna z dcer mi hned řekla, že jsem blázen, že do toho nesmím jít. A že by mě manželka podporovala, abych to vzal, to se také nedá říct.
Jak argumentovaly?
Tím, že mám relativní klid u mládeže, že se mi tam daří, tak proč to bourám.
Co jste jim odpověděl?
Že si to region a klub žádají.
Kolik času jste měl na zvážení všech pro a proti a na rozhodnutí?
Chvíli po zápase s Teplicemi mě oslovil ředitel klubu Jukl. Vzal jsem si na rozmyšlenou čas do rána. Bylo jasné, že čas kvapí, že ho na velké rozhodování moc není. Chtěl jsem si do té doby složit realizační tým, aby nám jeho chemie klapala. Já jsem spíše despotičtější trenér a věřím, že moji asistenti Michal Šmarda a Marek Kulič to trochu osvěží na druhou stranu. Fotbal je mozaika, ať už realizační tým, nebo sestava mužstva.
První ligový zápas vás čeká už v sobotu se Slováckem. Na čem budete nejvíc pracovat?
Na sestavě. Na tom, kteří hráči z těch dvaadvaceti, třiadvaceti, kteří v kabině sedí, budou ochotni odjezdit těch devadesát minut, abychom byli úspěšní.
Jak vnímáte postavení týmu před tímto zápasem?
Ztrácíme dva body na nesestupovou příčku a pokud by soupeř z Jihlavy udělal maximální počet bodů, tak to nezvládneme. Teoretická šance ale stále žije, abychom se zachránili, reálné je. Ze tří zápasů hrajeme dva doma, ale bohužel naše zápasy na domácím stadionu jsou skoro bez lidí, bez fanoušků, což mě mrzí. I proto to bude hodně těžké.
Hradec na tom nebyl po podzimu špatně. Kdyby tak pokračoval i na jaře, takové problémy by neměl. Proč podle vás na jaře ztrácí?
Na kdyby se nehraje. A do hodnocení předešlých kolegů bych se pouštět nechtěl, určitě to dělali tak, aby byli co nejúspěšnější. Bohužel se to nepovedlo, takový je fotbal. Pro mě je největším deficitem stadion, na kterém navíc, obrazně řečeno, bohužel ještě válčíme s vlastními fanoušky. Byl bych strašně rád, kdyby se to urovnalo a kdyby nás fanoušci přišli podpořit. Domácí stadion asi trochu svazuje, vždyť když tým hrál v Mladé Boleslavi, udělal víc bodů než potom tady v Hradci.
Co se se vztahem k fanouškům dá za ten týden ještě udělat?
S nad by se něco dalo. Rád bych apeloval, aby se vyjednala nějaká schůzka s nimi, ale bojím se, že teď nás čeká tolik práce, že nevím, jak se to dá všechno stihnout. Ale fanoušky bychom potřebovali jako sůl.
Hned první den vašeho působení u týmu jste místo volna dvakrát trénovali, co všechno chcete stihnout?
Budeme si všechno vysvětlovat hlavně hodně přímo na hřišti, fyzicky náročné to zase tak nebude.
