Mně se nejvíce líbilo absolutně fotbalové Chorvatsko (a hlavně Perišič), hned potom Belgie.
Ale: co znamená trénovat jako houslisté? Nestačí vědět tohle, musíme znát obsah - tak jako houslisté trénují i tenisté - individuálně, krok za krokem dokonale zvládnout jednotlivé činnosti. Nestačí kluka prdnout do obrany a zavřít ho tam nadoživotí. Hráči se všichni musí naučit mít míč na noze, žít s ním, přihrát a zpracovat přihrávku, běžet s balonem tryskem, přejít jeden na jednoho. A to se samo nenacvičí ani kolem kuželů = hra od malinka. Starší generace tohle přirozeně dělaly venku "za barákem". Dnes to neplatí a tréninky jsou hlavně kolem kuželů. Trenéři, kteří vymýšlejí cvičení a vytvářejí si "zásobníky" jsou nejcennější. Nejcennější je ale hra na branky. Zrušit výsledky a střelce je největší hovadina, kterou může metodika sportu "nařídit". Naopak - hrát na skóre a vychovávat vítězné hráče, týmy - střelce, plejmejkry. A od mala je vyzdvihovat. Není to spartakiáda...
Neudělá se to hned, ale generaci to trvat zdaleka nemusí.
To platí i pro hokej a další míčové sporty... Děti dnes dost často dobře na tréninku dělají cvičení, ale vůbec netuší, že to musí používat ve hře. Mají to za "školní" úkol. Tak to splní a zapomenou na to...
