Na slzy nebyl čas, zemřelo 127 lidí

Akkra - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Nad stadionem krouží krkavci a po chodníku cupitá vyhublá slepice. Z toho místa mrazí. Před pěti lety tudy vynášeli mrtvé. Na reklamních panelech ležela bezvládná těla, ušlapaná a udušená. Dnes tu stojí třímetrová socha, která připomíná největší tragédii v historii ghanského fotbalu.

Africká země, která se na letním mistrovství světa utká s Českem, se dnes znovu na chvíli zastaví. A zapláče. Abass Abdellah. Abdul Basit Mohammed. Abdulai Mumuni. Abubakari Sadick.

A 123 dalších jmen je vyrytých na mramorovém podstavci, u kterého se tiše modlí pozůstalí. Na slzy pod sebou hledí socha mládence, který s vypětím všech sil vynáší na zádech mladšího bratra. Umírajícího.

V jazyce ga, kterým se mluví v okolí metropole Akkry, pod sochou stojí: Jsem bratrův ochránce.

"Mrtví se mi vracejí do snů, nemůžu spát. Každý Ghaňan vám řekne do detailu, co ten den dělal. Na to se nezapomíná," vypráví Hamah Hamid Issakah, který na sportovním stadionu dělá správce.

Slzný plyn způsobil paniku 9. červen 2001. Den smutku. Tenkrát se utkali nesmiřitelní. Domácí Hearts of Oak a klub ze severu, Ašanti Kotoko. V hledišti bylo přes 40 tisíc lidí. Hosté drželi remízu 1:1, jenže před koncem dostali gól z ofsajdu.

Fanoušci začali vytrhávat sedačky, házeli je na hřiště a policie vystřelila první granáty se slzným plynem. Duel se ještě dohrál, hráči zmizeli do kabiny a pak nastala panika. Fanoušci se dusili slzným plynem, prchali po schodech. Strkali se, padali a šlapali po sobě.

"A pak vběhli do tunelu, odkud nebylo úniku. Východ byl zavřený a lidi si běželi pro smrt. V tunelu se umačkali," líčí prodavač banánů Eugen.

Správce Issakah vypráví trochu jiný příběh: prý bylo otevřeno, jenže betonový tunel byl úzký. Masa prchajících fanoušků ho ucpala: "Já to nejdřív neviděl. Najednou kolem běželi dva kluci a křičeli: Mrtví! Tam jsou mrtví! Na slzy nebyl čas. Jen jsme vynášeli těla. Spoustu těl."

Hodinu po neštěstí vydaly světové agentury první zprávu: nejméně 20 mrtvých. Den poté už jich bylo 100. A nakonec vedle sebe u stadionu leželo 127 těl. Kromě fanoušků zemřel i desetiletý chlapec, který při zápase prodával vodu. Památku obětí uctily tři dny národního smutku. Ironií osudu zůstává, že hned přes ulici je vchod na hřbitov.

Tunel smrti už je širší Na stadionu už se půl roku nehraje, přestavuje se kvůli mistrovství Afriky, které bude Ghana za dva roky pořádat.

Nad vchodem se třepetají zbytky roztrhané národní vlajky a uvnitř betonového kolosu je šrumec.

Všude vrtají sbíječky, dělníci drtí vrchní část hlavní tribuny. Tunel smrti, ve kterém zemřelo 127 lidí, už je jiný. Větší a širší.

"Říká se, že čas léčí, ale na to peklo, které nás potkalo před pěti lety, nikdo v Ghaně nezapomene," říká správce.

FOTBALOVÉ TRAGÉDIE

Moskva (říjen 1982)
Sovětský svaz dlouho tajil, co se v Lužnikách při Poháru UEFA mezi Spartakem a Haarlemem stalo. Panika na zmrzlých schodech zabila 340 lidí.
Akkra (květen 2001)
Nejhorší den v dějinách afrického fotbalu. V Ghaně zahynulo 127 lidí.
Sheffield (duben 1994)
Anglický pohár Liverpool–Nottingham skončil na Hillsborough masakrem. Na nabité tribuně se 95 lidí udusilo nebo se rozdrtilo o konstrukci.
Guatemala (říjen 1996)
Před zápasem s Kostarikou se zřítila brána: 84 obětí.
Glasgow (leden 1971)
Městské derby Celtic–Rangers. Pod náporem těl praskly ocelové zábrany, zemřelo 66 lidí.
Bradford (květen 1985)
Nedopalek cigarety způsobil požár na dřevěné tribuně. Při hromadném útěku se 56 lidí umačkalo či uhořelo.
Johannesburg (duben 2001)
Při jihoafrické lize zemřelo v tlačenici a na ostnatých drátech 43 fanoušků.
Brusel (květen 1985)
Památné finále Poháru mistrů Juventus–Liverpool. Po bitkách mezi fanoušky spadla zeď a pohřbila 39 lidí. A to zápas ani nezačal.

VZPOMÍNKA NA MASAKR. Socha, která v Akkře připomíná 127 mrtvých fanoušků, je obehnána bodáky a ostnatým drátem. Dovnitř můžete jen s povolením Národního úřadu pro sport. Na podstavci stojí: Nechť jejich duše odpočívají v míru.