Ale kdyby bylo mužstvo na trávníku stejně nápadné jako v domovském městečku u Norimberku, žádné velké slávy by se nedočkalo.
Když procházíte ospalými uličkami Herzogenaurauchu, propadnete bezmála pocitu, že se zde fotbalové hvězdy ubytovaly inkognito.
Místní lidé vám dokážou poradit, jak se dostat k hotelu. Ale je problém zjistit, kde má být dopolední částečně veřejný trénink. "To bude určitě v Norimberku. Že by trénovali někde tady? Ne, to určitě ne!" tvrdí starší dáma.
"Musíš jet k tomu velkému baráku Adidasu," tvrdí přesvědčivě mladý prodavač ve stánku se svazky chřestu, které jsou rozesety všude po okolí. Budova je dobrý orientační bod, dojedete k ní snadno. Háček je v tom, že u ní žádné fotbalové hřiště není...
Tajemný trénink
"Trénink je v Hauptendorfu," odkazuje policista na sousední ves. Tam je sice hřiště, ale ani stopy po fotbalistech.
Když se za hodinu vrátíte s výtkou ke stejnému muži zákona, pokrčí rameny: "Trénink je posunutý až na pátou odpoledne, ale na čas se mě nikdo neptal." Pak už nezapomene dodat další důležitou informaci: "A trénink je od začátku zavřený..."
Neprodyšně zavřený je i luxusní hotel, za jehož zdmi se fotbalisté ukryli před vedrem. Proniknout skrz ochranku za železnou bránu nemá nikdo šanci. A jediné, co se uvnitř areálu hýbe, je tráva čechraná vánkem.
Anebo snad ne? "Tevez! Tevez! Tevez!" začne křičet fanoušek v modrobílém dresu, když za záclonou jednoho z oken spatří stín.
Byl to opravdu Carlos Tevez, jeden z největších příslibů mezi světovými útočníky? Možná ano. A možná to byla uklízečka stírající u okna prach. Krom toho, že se jednalo o lidskou postavu, nešlo nic víc rozeznat.
Kdy zámořští fanoušci šílí
Fanouškům to stačí. "Domorodce" pobyt Argentinců nijak zvlášť nevzrušuje.
Zato pro příznivce, kteří cestovali přes oceán, je hotel poutním místem. "Stojím tu od půl deváté ráno," svěřuje se Fabio Catalano.
Co za čtyřhodinové čekání viděl? "Přece teď Teveze!" směje se. Fanoušků "stepovalo" v poledne před hotelem zhruba sto. Na modrý autobus, v němž hráči k večeru vyrazili na trénink, bylo už v tu dobu zaměřeno několik televizních kamer.
Zástupy začaly postupně houstnout. Fotbalisté vycházeli z hotelové rezidence v kulise zamilovaných výkřiků. Catalano a spol. se po hodinách dočkali dvouminutové blaženosti.
Jako karavana se pak vydali Jihoameričané do Hauptendorfu na trénink.
Co na tom, že byl uzavřený? Stačí pocit, že za černou plachtou běhají podle víry všech budoucí šampioni. Nikdo z lidí u zavřeného stadionu nepochyboval, že zítra vyřídí Argentina v ohnivém duelu Nizozemce. A pak další soupeře včetně toho ve finále.
Maradona je bůh! A památná ruka byla "boží"Je vlastně jedno, čí ruka přehodila anglického gólmana Shiltona ve čtvrtfinále šampionátu 1986. Zda ruka Boha, či Diego Maradony. Pro Argentince obě postavy splývají v jednu. "Maradona je v naší zemi bůh. Nesměj se, myslím to vážně!" říkal včera Fabio Catalano, jeden z argentinských fanoušků, kteří za týmem přijeli na turnaj do Evropy. Je tomu 20 let, co se zrodil nejskandálnější gól v historii šampionátů. Rozhodčí nepostřehl, že Maradona dal úvodní gól rukou, s níž si pomohl ve výskoku před brankářem. Marné byly protesty poškozených, Maradona se vykrucoval: "Pokud to byla ruka, pak ruka boží." Ke lži se přiznal až po letech. "Ale nelituji toho," dodal rychle. Fotbalový svět vzpomíná i na další výročí: kromě nejhanebnějšího gólu padla v tom samém zápase i nejúžasnější branka historie. Dal ji opět Maradona, když v úchvatném slalomu přešel přes pět hráčů soupeře a kličku udělal i Shiltonovi. Ankety o nejkrásnější gól mistrovství mají od těch dob dopředu známého vítěze. "Za první gól se na Maradonu zlobím, ale druhý byl tak krásný, že se mi zastavil dech," prohlásil kouč poražených Bobby Robson. V jediném zápase v sobě Maradona symbolicky propojil peklo i ráj. V podobných extrémech se pohyboval téměř celý život. Tehdy slavil: Argentina porazila Anglii 2:1 a později došla k titulu. |
