V reprezentačním dresu nastoupili otec i syn. Otec Miroslav býval kapitánem Česka, syn Michal na něj navazuje postupnými krůčky. Jedno ale mají společné. Představí se na mistrovství Evropy.
Miroslav roce 1996 dovedl národní tým až do finále. Michal nechybí v letošní nominaci pro šampionát ve Švýcarsku a Rakousku, který začíná právě dnes.
"Už jenom to, že jsem v mužstvu, je pro mě velký úspěch," říká třiadvacetiletý Michal Kadlec, hráč pražské Sparty. "Přesto věřím, že do zápasů zasáhne," dodal Miroslav Kadlec, který dnes působí jako hráčský agent.
Euro v roce 1996 v Anglii rozjelo báječnou éru českého fotbalu. Miroslave, jak často si vzpomenete na penaltu, kterou jste v semifinále s Francií rozhodl o postupu do finále?
Miroslav: Jenom tehdy, když se blíží nějaký šampionát a volají mi novináři. Nebo když to opakují na Eurosportu. Ale že bych na ni myslel pořád, to ne. Přece jen už je to dvanáct roků. Lidi se spíš ptají na královnu.
Bylo pro vás setkání s Alžbětou II. největším zážitkem z celého Eura?
Miroslav: Tak to nejde říct. Celé mistrovství Evropy beru jako celek, nechci vyzdvihovat jeden moment. Tehdy mi nepřišlo, že setkání s královnou je něčím výjimečné. Spíš jsem myslel na to, že hrajeme finále ve Wembley před 80 tisíci diváky. To byla paráda, pro takové zážitky se fotbal hraje.
Máte někde vystavenou společnou fotku s královnou?
Miroslav:
Ano, v pracovně. Mám tam vyvěšených pár fotek, občas si to připomenu.
A co medaile?
Miroslav:
Tu mám někde v šuplíku. Moc ji nevystavuju.
Jak prožíval tátův triumf syn, jemuž tehdy bylo jedenáct?
Michal:
Mám jen ty nejlepší vzpomínky. Seděl jsem u babičky a dědy v Uherském Hradišti a díval se na televizi. Když jsem viděl tátu, jak jde kopat šestou penaltu, pochopitelně jsme všichni byli nervózní. Vím, že proměnit penaltu není nic jednoduchého.
Záviděl jste mu tehdy, že hraje finále mistrovství Evropy?
Michal: Kdo by si nechtěl zahrát finále? Třeba se mi to jednou podaří.
Znamenal pro vás tehdejší úspěch větší motivaci do fotbalu?
Michal: Teď mluvím jinak, než bych mluvil tehdy, takže to nechci moc komentovat. Spíš jsem prožíval zklamání, že nezískali titul. Moc se nepočítalo s tím, že dojdou tak daleko.
Po dvanácti letech se v nominaci na Euro znovu objevilo jméno Kadlec. Kdy jste poprvé začal věřit tomu, že pojede na šampionát.
Michal:
Nejsem typ, který by dělal prognózy předem. Radši se soustředím na to, udělat maximum na hřišti. Když trenér zveřejnil nominaci, spočítal jsem si, že by to mohlo vyjít. Bylo nás třiadvacet, čili stejný počet, který jede na turnaj.
. Otcové a synové v reprezentaciKoubové
|
Na jaře jste vy i Sparta střídali dobré výkony se slabšími. Neměl jste obavy, že kvůli tomu vypadnete z reprezentačního kádru?
Michal:
Určitě. Přednominační zápas s Dánskem se mi moc nepovedl, tak jsem doufal, že aspoň ve Spartě odvedu co nejlepší výkon, aby to dobře dopadlo. Chtěli jsme získat titul, bohužel to nevyšlo. Pak už jsem jen čekal, jak bude vypadat nominace. Trenér Brückner mi zaplaťpámbu věřil.
Kdy napadlo tátu, že syn se rovněž podívá na Euro? Miroslav:
Když byl poprvé nominovaný na dvojzápas se Slovenskem a na Kypru. Tušil jsem, že šanci dostane, takže záleželo jen na něm. I kdyby to nedopadlo dobře, není tak starý, aby si nemohl zahrát příště. Ale když odehrál celý zápas na Kypru a byl i na dalším soustředění, věřil, že by to mohlo vyjít. Přece jen na levou stranu sestavy není tolik možností.
Spíš jsem měl na mysli jeho fotbalový růst. Přistihl jste se někdy při úvahách, že na vaši skvělou kariéru naváže?
Miroslav:
Neviděl jsem ho hned na mistrovství Evropy. Spíš jsem byl rád, že ho fotbal baví. Nejsem ten, kdo lítá v oblacích. Jsou sice výjimky, ale cesta k úspěchu je dlouhá. Dávali jsme si postupné cíle – ligu, Spartu, jednadvacítku. Ale viděl jsem, že v něm něco je. Kdyby ne, tak bych mu doporučil, ať jde raději studovat. Bylo by to lepší, než hrát deset let druhou ligu. Takový hráč to má pak v životě mnohem těžší. Skončí s fotbalem a nemá nic.
Vidíte v něm něco ze sebe?
Miroslav:
Maličkosti tam jsou. On hraje jiným stylem, zleva, já měl jiné přednosti. Michal je dynamičtější, atletický typ. Já měl větší herní přehled, odhad na situace. Na tom musí pracovat. Když jsme v klidu sami dva, tak mu takové nedostatky vyčítám. Ale pracuje na sobě. Vidím u něj velký zlom, poslední půlrok byl nejlepší.
V národním týmu jste nastupoval v roli libera, za vámi už byl jenom brankář. Dovedete si Michala představit ve stejné roli?
Miroslav:
Teď se hraje úplně jinak, hráči se jinak zajišťují. Někteří trenéři ho tam stavěli, ale mně se víc líbí na kraji. Není takovým stoperem, jak bych si představoval.
Když ho sledujete, jste nervóznější, než když jste sám hrával?
Miroslav:
Hlavně ze začátku jsem byl. Když se jdete podívat na první synovy zápasy, přejete si, aby mu vyšly, protože psychika dělá hodně. Takže jsem prožíval premiéru v Synotu, Spartě, jednadvacítce nebo nároďáku. Ale teď už má odehráno přes sto ligových startů, není nováčkem, nervozita pochopitelně opadá.
Jak je na tom vaše manželka? Prožívá víc Michalovy zápasy nebo byla nervóznější u těch vašich?
Miroslav:
To byste se musel zeptat jí. Když jsem hrál, chodila na domácí zápasy, Michalovy sleduje taky. Velký rozdíl v tom nebude.
Michal:
V rodině mám velkou podporu, moje zápasy prožívají všichni a fandí mi. Jen je škoda, že u toho nemůže být děda, který umřel 13. března. Ten by měl největší radost, vždycky mě podporoval. Kvůli němu jsem se chtěl na Euro dostat.
Zatímco táta byl jasným členem základní sestavy, vy v národním týmu začínáte. Věříte, že si na šampionátu zahrajete?
Michal:
Hlavně jsem rád, že na mistrovství vůbec jedu. Užiju si to tam. Každá minuta, každý poločas, v nichž nastoupím, bude něco navíc.
V generálce se Skotskem jste zaujal nádherným gólem. Přiblížil vás do sestavy?
Michal:
Jasnou postavou na můj post levého obránce je Marek Jankulovski. Pokud bude zdravý, je jasné, že bude hrát on. Před dvěma lety jsem se na něj a na další kluky díval v televizi, teď můžu být v mužstvu a zahrát si s nimi. Už to je velký úspěch.
A co si myslí táta?
Miroslav:
Záleží na průběhu šampionátu. Pokud bychom první dva zápasy zvládli, trenér Brückner by mohl ve třetím mlaďochy vyzkoušet. Věřím, že si zahraje. Jestli to bude deset patnáct minut nebo poločas, to záleží na vývoji turnaje.
Jak se vám líbil jeho první reprezentační gól?
Miroslav:
Byl jsem vyvalený. Trefil to parádně a ještě k tomu pravou nohou. Dostal pochvalu.
Vstřelil jste někdy v národním týmu podobnou branku?
Miroslav:
Já dal jen dva góly z trestňáku a potom tu penaltu proti Francii.
