Proč není vhodná doba?
Nechtěl bych říct něco v afektu. Před chvílí skončilo Euro, které jsme si všichni představovali jinak. Fotbal hodím za hlavu, budu mít dovolenou a tam se rozhodnu, co dál.
Jen naznačte: hovoří vyřazení na turnaji spíš pro variantu konec?
Pocity jsou na obě strany. Teď? Obrovské zklamání a možná i nechuť k fotbalu. Na druhou stranu ve mně zůstává chuť reprezentovat a zahrát si za dva roky na mistrovství světa.
Může hrát podstatnou roli i jméno nového trenéra?
To ne. S tím problém nemám. Jen se sám musím rozhodnout.
Vypadáte, že vás teď fotbal otrávil.
To jo. Vrátím se domů a tím pro mě Euro končí. Nezajímá mě.
Jak dlouho bude trvat, než vás ten neúspěch přebolí?
Strašně mě to mrzí. Vadí mi, že jsme Turkům darovali postup. V bláznivém závěru jsme jen stáli a valil se na nás jeden útok za druhým.
A trenér Brückner po utkání ukázal na vaši levou stranu, která turecké útoky nezvládala odvracet.
Beru to. Za posledních pět měsíců jsem kvůli bolavému kolenu nehrál pořádný zápas a teď tři během osmi dní. Ta dlouhá pauza se projevila na fyzičce. Hlava by chtěla, tělo nemohlo. První poločasy ještě šly, ale ve druhých už mi nezbývaly síly na útočení. Věděl jsem, že tělo není stoprocentní, ale chtěl jsem se s tím poprat.
Jako téměř celou sezonu, že?
Nepovedla se, byla špatná. Půl roku jsem promarodil, s AC Milán jsme skončili až pátí a budeme bez Ligy mistrů. A na Euru se mi sen za patnáct minut rozplynul. Vlastní vinou jsme zhatili dva roky dřiny.
