Hra a výsledky někdy byly v pozadí. "To se dá stoprocentně potvrdit, jsem rád, že hradecký fotbal nedostal ke sto letům od založení dárek v podobě konce klubu," vyjadřuje uspokojení sportovní ředitel Hradce Richard Jukl.
Ten do klubu nastoupil před rokem a věděl, že nebude mít lehkou práci. Majitel Jan Voda dal najevo, že s podporou fotbalu hodlá přestat.
"Mým úkolem bylo zajistit vhodného partnera, aby klub mohl fungovat," vysvětluje Jukl. Jakým očistcem v následujících měsících budou muset všichni v klubu projít, loňské léto ještě nenaznačovalo.
"Připravovali jsme se na těžký podzim, ale věřili jsme, že jaro už bude lepší," poznamenává ředitel.
Jenomže v tom se všichni mýlili, jaro bylo možná nejkrušnějším obdobím v historii hradeckého fotbalu. V jednu chvíli to vypadalo, že klub skončí. "Byl to opravdu boj a hora práce," přiznává Jukl. Partner se našel až na poslední chvíli, na konci května se jím stalo město, a naděje na kvalitní fotbal ve městě znovu ožívá. "Do Hradce patří první liga," říká Jukl.
On i další lidé z vedení klubu teď musí čekat, jak dopadne převod klubu. Pak už bude nejvyšší čas myslet na další sezonu. "Musí se jednat rychle," vyzývá sportovní ředitel.
Pro fanouška bylo trochu smutné, že existenční starosti často zastínily dění na hřišti.
V řadě případů to byla škoda, protože Hradec přes všechny problémy občas ukázal, že smělé plány majitele klubu na návrat do nejvyšší soutěže nemusely být za normální situace jen utopickou vizí.
Hradec podzim zvládl sice s výkyvy, ale udržel se ve hře o postup. Na jaře z ní záhy vypadl. "Chtěli jsme být do pátého místa, což se těsně nepovedlo. Ale sportovní výkonnost byla odrazem toho, že klub nefungoval tak, jak měl," uvědomuje si Jukl.
Výsledkem bylo 7. místo v soutěži, jejíž průběh boji o postup nahrával, neboť Žižkov a Vítkovice byly paralizovány bodovým odpočtem, a ostatní týmy dlouho tápaly. Šance na postup byla velká. Snad příště...
|
Změna proti předešlému roku, trenér nebyl odvolán Do 1. ligy se sice stejně jako před rokem hradeckému týmu nepodařilo postoupit, ale na rozdíl od minulé sezony to neodnesli trenéři. A to přesto, že se také v této sezoně vystřídali dva Juraj Šimurka a Karel Krejčík. Důvodem jediné trenérské změny v minulém ročníku však nebylo odvolání. Šimurka odstoupil ve chvíli, kdy městské zastupitelstvo Hradce na svém zasedání neschválilo koupi klubu a tomu hrozilo, že zanikne. "Je těžké v současné situaci pracovat a přesvědčovat hráče," řekl po nelehkém rozhodnutí Šimurka. Klubu v tu chvíli zbývalo sehrát sedm utkání, nebylo jisté, zda soutěž vůbec dokončí. Hledání trenéra pro tuto krizovou situaci bylo rychlé, z místa asistenta se na něj posunul Karel Krejčík, který sezonu dotáhl ke konečnému 7. místu. Trenérsky klidná sezona ostře kontrastovala s tou předcházejícív níž se na lavičce týmu vystřídali hned čtyři muži, z toho Kalvoda a Pulpit odešli nedobrovolně kvůli špatným výsledkům. Trenérské změny v minulých letech |
