Nelitujete, že jste do Blšan šel? Už po podzimu přece byly v hodně beznadějné situaci.
Nelituji ničeho. Předpoklady tady byly úplně jiné. S takovou marodkou, jaká nás postihla, jsem se nesetkal. Jen za 16 minut posledního zápasu s Kolínem se nám zranili tři hráči. Je dobré vyzkoušet si i tohle. Nemůžete jen vyhrávat a být první, poznávám teď fotbal i z druhé strany. Je to náročné, stresující. I pro hráče. Chápu, že z toho nemůžou mít radost, být na tréninku čerství, svěží, dělat všechno naplno. Někdy si prostě uleví. Skoro o nic nejde. Blšany spadnou tak jako tak, oni si ale i v této těžké situaci musejí najít něco pozitivního. Neměli by se spokojit, že hrají na posledním místě. Kdekoliv. Jejich snahou by mělo být dostat se do lepšího klubu.
Víte, co s vámi bude po sezoně? Zůstanete?
Mám smlouvu do léta, ale v tuhle chvíli se vůbec neví, co bude s blšanským fotbalem. Podle mě...nevím, jak to dopadne. Jestli se bude pokračovat... ta situace je těžká.
Takže brzký návrat do ČFL je zcela vyloučený?
To je mnohem větší utopie, než že když jsme se chtěli po pokažené zimě pokusit zachránit. To reálné bylo, hráči, co sem přišli před začátkem jara, mají kvalitu. Ale neměli jsme štěstí, přišla zranění. A teď je konec.
V čem je největší problém Blšan?
Hlavně trpíme nedostatkem hráčů. Často se stává, že posledních dvacet minut dohrávají tři dorostenci, kteří navíc mají ve stejný den v nohách utkání ve své věkové kategorii. Mám malou možnost udělat jakoukoliv změnu v sestavě. Hráči se pořád točí. Sigmund už vystřídal pravého obránce, stopera, středního záložníka. Obrana naposledy hrála ve složení Jendruščák, Suchý, Poláček, Řehák. Tak spolu ještě nikdy nenastoupili a už ani nenastoupí. Obranná čtyřka je logicky nesehraná, proto i inkasujeme tolik branek.
Malá útěcha. Začali jste alespoň branky střílet.
Jenže i to je ještě málo. Třeba na Vyšehradu měl Veleba dvě tutovky, nedal. A v poločase jsme rázem prohrávali 0:3 a vypadalo to jednoznačně. S Kolínem dvakrát vedeme, ale nedokážeme udržet vysokou úroveň hry celý zápas.
Zažil jste někdy složitější trenérskou štaci?
Ono je to složité vždycky. V Čáslavi jsme zase museli postoupit, pořád vyhrávat. Hrát na špici i dole je složité, ale samozřejmě odlišné. Z výher máte radost, ale jakákoliv ztráta byla obrovský problém. I remíza. V Blšanech takový tlak není, skoro všichni byli smířeni s tím, že když se to nepovede, zase se toho tolik nestane. Ale mrzí mě to ohromně. Je to taková sportovní tragédie. Každý sestup je špatná vizitka.
Máte i za této situace v kádru nějakého hecíře, který se snaží tým vyburcovat k lepším výsledkům?
Dušan Tesařík se poslední zápasy rozehrál, dává góly, snaží se to strhnout. Ale fotbal je kolektivní sport, je potřeba, aby hrálo 11 lidí. A když se vám tam dva tři schovají, jde to těžko nahradit.
Jak budete motivovat tým na zbývající zápasy?
Je to těžké. Běžné metody, které platí, když hrajete třeba uprostřed tabulky, už nefungují. Hráči jsou ze všeho zklamaní, zdrcení. Snažím se, aby měli radost z tréninku, z fotbalu, odevzdali se. Aby se naučili hrát naplno, i když vlastně o nic nejde. Jenže mnoha hráčům se to nedaří. Podléhají tomu, že jsou poslední. Je z nich cítit beznaděj. Ne v celém zápase, ale mají obrovské výkyvy. Čtvrt hodinky hrají výborně, předvedou dvě tři akce, jenže v souboji, který vyžaduje nasazení a agresivitu, si pohoví. To jsou rozhodující momenty. Všechny situace se musejí dohrávat na 100 procent. Když ne, dostanete 6 gólů jako my na Vyšehradě.
