„Bohužel se to teď sešlo tak, že chybovali oba krátce za sebou. Je to nepříjemné, ale chytal jsem také a vím, že chyby se občas udělají,“ uvedl Podhajský, sám po dlouhá léta velmi dobrý brankář.
Před sobotou musel zvažovat dvě důležité, pro něj i pro tým nepříjemné okolnosti.
První. Radim Ottmar, více než dvě sezony jasná jednička v hradecké brance, v průběhu druholigového podzimu občas zaváhal. Nejvíc patrná chyba přišla před dvěma týdny v domácím duelu se Sokolovem. Ottmar špatně odhadl nebezpečí z přímého kopu a dostal gól, jaký ligoví brankáři často neinkasují. Hradec prohrál 0:1.
„Po Sokolově jsme se rozhodli pro změnu. I proto, že v následujícím pohárovém zápase chytal Jirka Lindr a hned zkraje předvedl dva výborné zákroky. I když si pak vybral také slabší chvilku, postoupili jsme,“ vysvětlil Podhajský.
Jenomže slabší chvilku si Lindr vybral také v druholigovém zápase v Ústí nad Labem. Za stavu 0:0 si po malé domů nechal vzít míč a domácí dali gól. Hradec sice stačil vyrovnat, ale na výhru už nedosáhl.
„Nevynucená chyba, měl to řešit jednodušeji,“ komentoval trenér hradeckých gólmanů počínání svého svěřence po zápase, před nímž dlouho zvažoval, zda už přišel čas na to, aby oporu posledních dvou sezon Ottmara posadil na lavičku. „Když jsem Lindrovu chybu viděl, moc dobře mi nebylo,“ přiznal Podhajský.
Přesto se při nelehkém rozhodování, koho v této situaci poslat do branky, znovu obrátí na Lindra. „Sám jsem si podobnými situacemi jako brankář prošel a vím, jak je důležité, aby vás v ní trenér podržel,“ vysvětluje své rozhodnutí.
Návrat k tomu, co v Hradci fungovalo více než dvě sezony, zatím odložil. Ottmar dnes zůstane na lavičce, což se mu před duelem v Ústí nad Labem v ligovém utkání naposledy stalo před více než rokem a půl. Shodou okolností také v Ústí nad Labem, kam Hradec v květnu minulého roku jel jako už jistý postupující do nejvyšší soutěže.
„Jirka důvěru potřebuje a také si ji zaslouží. Na svoji šanci čekal dlouho, po celou dobu poctivě pracoval, je výborný do kabiny,“ říká Podhajský, “věřím, že nám naši důvěru vrátí.“ Podhajského v jeho názoru utvrzuje i Ottmarův příklad. Byť téměř dvě a půl sezony v lize do hradecké branky nikoho nepustil, také on ve chvílích, kdy nebylo vše ideální, potřeboval důvěru.
„Radima jsme také podrželi. Třeba loni na podzim, kdy se týmu nedařilo a stále se prohrávalo. Změnu jsme zvažovali třeba před zápasem s Teplicemi, kam jsme jeli s tím, že už musíme vyhrát. Radima jsme v brance nechali, on tam předvedl skvělý výkon a my jsme vyhráli,“ připomíná Podhajský.
Třicátníci Lindr s Ottmarem tvoří stabilní brankářskou dvojici v Hradci od chvíle, kdy v létě 2015 přestoupil do pražské Sparty Tomáš Koubek. Přestože tehdy vstupovali do sezony s tím, že mají k jedničce stejně daleko, brzy se jí stal starší Ottmar a od té doby se to výrazněji neměnilo. „Oba jsou natolik zkušení, že musejí chápat, že chytat může jenom jeden,“ říká trenér.
Lindr si v minulých sezonách s prvním týmem většinou zachytal jen v přípravě a v pohárových zápasech. Letos dokonce ve dvojici s Patrikem Vízkem, jenž plní funkci klubové trojky. „Chytá velmi dobře a šlape oběma na paty. Konkurence je pro práci nejlepší. A to ještě máme v Převýšově mladého Stejskala, který je v reprezentační jedenadvacítce,“ poznamenal Podhajský.
