Dvanáct sezon v dospělém fotbale, 250 utkání ve druhé lize a 23 startů v nejvyšší soutěži. Takovými údaji se může pochlubit záložník a později obránce FC Vysočina Michal Veselý.
Žádný jiný fotbalista toho za Jihlavu neodehrál více. Není proto divu, že hráč, který kariéru odstartoval v rodných Štokách, patří k největším ikonám klubu, jenž letos slaví 70 let. „Sedmdesátiny jihlavského klubu vnímám tak, že je to opravdu dlouhá doba,“ usmívá se Veselý.
Apel na trenéra: do dvou týdnů jsem připraven
Ve žlutomodrých barvách FC Vysočina Veselý nastoupil do 295 soutěžních utkání (včetně pohárových). „Když jsem oficiálně končil a nebylo to zaokrouhlené, říkal jsem si, že je to škoda,“ připouští. „Proto apeluji na Svéďu, že při troše dobré vůle do dvou tří týdnů doženu tréninkové manko. A těch pět startů bychom mohli doklepnout,“ naoko vzkazuje trenérovi jihlavského áčka Martinu Svědíkovi.
„Jsem ochoten kvůli tomu shodit i pět kilo nadváhy, které nyní mám,“ pokračuje u jihlavských fanoušků populární fotbalista.
Ostatně právě s váhou si toho prý po konci aktivní kariéry užil své. „Když jsem před dvěma lety přestal hrát, vylétla mi obrovsky nahoru. Snad o deset kilo,“ zhrozil se Veselý. „Po loňských Vánocích jsem měl devadesát kilo. Tak jsem si říkal, že to už je docela dost. Že musím něco změnit.“
Došlo tak na úpravu ve stravování. „Byl jsem zvyklý jíst prakticky stejně, jako když jsem měl každodenní výdej energie,“ prozrazuje. „Sice jsem nepřidal žádný pohyb, ale díky úpravě jídelníčku jsem už ty kila dolů dal. Pohybuji se na hranici osmdesátky, což jde. Jako profík jsem měl třeba pětasedmdesát.“
Zažil dva postupy. Ale také slavnou jízdu pohárem
Zásadní část své kariéry Veselý strávil v Jihlavě. S ní zažil dva postupy do nejvyšší soutěže – historicky premiérový v roce 2005 a po rychlém sestupu i návrat mezi domácí elitu o sedm let později.
„Na to se vždy vzpomíná nejvíce. Ale pro mě bylo úspěchem i tažení v domácím poháru pod panem Netoličkou, se kterým jsme se dostali až do semifinále na Baníku,“ vzpomíná na parádní jízdu, při které Jihlava v sezoně 2003/04 postupně dokázala vyřadit pražskou Slavii, Plzeň a Teplice.
V bitvě o finálovou účast vedla i v Ostravě, jenže těsný náskok neudržela a gólem v 84. minutě podlehla nejtěsnějším rozdílem 1:2.
Jihlavské úspěchy byly postavené na skvělé partě
„Celkově rád vzpomínám na tu partu kluků, kterou jsme v Jihlavě měli. Nedovedli jsme si představit, že bychom si po zápase nešli sednout na pivo. Ale všichni, ne jen pět šest lidí. A nikdo si nedovolil druhý den nebýt na tréninku,“ vzpomíná Veselý.
„Měli jsme to založené jinak než dnes – na kamarádství a srandě při tréninku,“ líčí. „Byli jsme schopní ještě tři čtvrtě hodiny po něm zůstat a kopat břevínka o tatranku za pět korun. Pozabíjeli bychom se při tom, nikdo nechtěl prohrát.“
Podobný přístup u dnešní generace hráčů postrádá. „Mám dvanáctiletého syna, který hraje za jihlavkou U13. A řekl bych, že mladým podobná soutěživost chybí. Zahrát si spolu jen tak, o prestiž, to se dnes nenosí.“
„Podivný zápas? Měli jsme si záchranu uhrát dřív“
Právě parta kluků z Vysočiny byla základním pilířem při prvním jihlavském postupu do nejvyšší soutěže. „Hráčská kabina byla po postupu v obrovské euforii, navíc jsme začínali na Slavii. První kolo, v pátek, zahajovali jsme celý ligový ročník. Celou přípravu jsme z toho byli vykulení,“ vrací se do roku 2006 Veselý.
„Každý zápas jsme si užívali, ať už samotný fotbal, nebo i mediální humbuk kolem nás. Sezona utekla tak rychle... Najednou jsme se probudili až v červnu ve druhé lize,“ zmiňuje okamžitý pád.
Na něm mělo velký podíl také závěrečné kolo, v němž o záchranu hrající Plzeň „překvapivě“ zvítězila na hřišti pražské Sparty.
„Nechci se v tom patlat, ale všichni vědí, že to muselo být nějak ovlivněné. Ten výsledek normální nebyl,“ je přesvědčen Veselý. „A nepřijde mi ani normální, že trenér hostujícího mužstva (František Straka – pozn. red.) obchází po zápase stadion a tleskají mu tribuny, že se zachránil na Spartě.“
Na druhou stranu se nechce vymlouvat. „V té době jsme cítili obrovskou křivdu, věděli jsme, že liga už je pro nás v nedohlednu. Ale my jsme si to samozřejmě za třicet kol měli uhrát kdekoliv předtím,“ má jasno.
KAPITÁN. Při utkání starých gard FC Vysočina Jihlava a Sparty Praha oblékl Michal Veselý na rukáv kapitánskou pásku.
Jihlava se sice do nejvyšší soutěže dokázala vrátit – k čemuž pomohl i Veselý – ale dlouholetý jihlavský kapitán už si elitní společnosti neužil. Nový trenér František Komňacký si vybral jiné hráče.
„Skončila mi smlouva, byl jsem po vážném zranění – o rok dříve jsem si zlomil lýtkovou i holenní kost – a i když už mi noha držela, kouč měl svoji představu,“ vysvětluje Veselý, který v jedenatřiceti letech pokračoval v kariéře v nižší soutěži v Rakousku a poté skončil ve Žďáře nad Sázavou.
Od roku 2015 se pak z fotbalisty stal majitel obchodu. „Vždy, když někdo řekne, že šel sportovec podnikat, tak to dopadne špatně. Proto jsem se tomu vyhýbal, říkal jsem si, že to je to poslední, co bych chtěl jednou dělat,“ prozrazuje.
Ale naskytla se mu možnost převzít zavedený podnik... „Tak jsem do toho šel a přebral obchod s dětským oblečením,“ vrací se v myšlenkách do června 2015. „Přes den jsem klasicky prodavač za kasou, doplňuji zboží. Večer a přes víkend jsem majitel firmy, řídím zásobování,“ líčí svůj denní chleba.
