Když fotbalovou Armu v létě koupil Viagem, sáhl po ligovém harcovníkovi, aby nové mužstvo kočíroval s páskou na ruce. Ovšem nakonec se stal smolařem podzimu.
„Odjel jsem celou přípravu, dostal jsem se do tempa a fyzické kondice. Bohužel hned v prvním zápase mi spadl soupeř na koleno,“ povzdechl si v připomínce úvodního kola na hřišti béčka Jablonce. „Zranění bylo vážné, sedm týdnů jsem nemohl dělat ani ťuk. Zdálo se, že už nebudu hrát vůbec, nakonec jsem pod prášky a po práci s fyzioterapeutem Vláďou Prokůpkem mohl nastoupit. Nebudu lhát, stoprocentní to nebylo, pořád mě koleno limitovalo.“
Stalingrááád! A kde máte missku? Most si po derby rýpl do fotbalového Ústí |
Od hráče se 304 starty a 54 brankami v české nejvyšší soutěži se čekaly góly, kvůli jeho zdravotním lapáliím však zvládl jen jeden. Navíc naskočil v době, kdy terény měly do ideálu daleko. A ústecké hřiště připomínalo oraniště.
„Pro mě konkrétně je to špatné. V mém věku a ještě s tímto zraněním to bolí dvojnásob. Musím doufat, že koleno zimní přípravu vydrží a postupně se dostanu do formy. A taky, že hřiště se zlepší,“ modlí se šestatřicetiletý útočník.
Když chodil jen mezi diváky, štvalo ho, že nemůže pomoct na trávníku. Zvlášť, když se nedařilo. „Bylo to hrozně nepříjemné,“ nezapírá. „Věděl jsem, že klub a tým na mě nějakým způsobem spoléhají. A z pozice kapitána jsem najednou nemohl skoro dva měsíce hrát. Snažil jsem se klukům pomoct jinak, ale to není ono, pořád ještě patřím na hřiště. Mrzí mě to, ale naštěstí jsem nemusel na operaci.“
Všichni v ústecké Armě čekali, že nové mužstvo na podzim předvede hladkou jízdu.
Jenže ono to drhlo, zčásti i kvůli prvním sedmi zápasům venku kvůli rekonstrukci atletické dráhy na Městském stadionu.
„Po přípravě jsme byli optimisté.
Ne že bychom v ní soupeře válcovali, ale fotbalově jsme je přehrávali, byli jsme na tom dobře. První zápas v Jablonci nás ovšem vrátil na zem,“ připomíná matador vychovaný Teplicemi bezbrankovou remízu.
Snad klubu pomůžu, kam patří, věří fotbalista Mareš po příchodu do Ústí |
Třetí ligu poznal už loni na jaře v Benešově a zjistil, že není vůbec jednoduchá. „Jsou v ní mladí kluci, kteří běhají, lítají nahoru dolů, samé souboje, standardky. Pro nás zkušenější je to něco nového,“ přiznává nadšenec do fotografování.
A nezvykle dlouhá šňůra venkovních výjezdů trochu nový ústecký Dream Team přidusila.
„Člověk si řekne, že máme nějaký mančaft a kvalitu a musíme zvládat i zápasy venku. Ale není snadné nastoupit sedmkrát za sebou u soupeřů. I Sparta by s tím měla problémy,“ zdůrazňuje vicemistr světa do 20 let. „My poztráceli body v Živanicích nebo Kolíně, tyhle zápasy přitom musíme zvládat. Chyběla nám bojovnost, pohyb. Na jaře však hrajeme víckrát doma, a když se hřiště zlepší, věřím, že pošlapeme.“
Čtvrté Ústí pokulhává za vedoucími Velvary, a tedy za postupovou baráží, o deset bodů. „Budeme doufat, že i oni poztrácejí. Věřím, že je budeme dotahovat,“ burcuje Mareš. „Dokud bude šance, budeme se rvát. “ Jako kapitán tvoří Mareš nárazníkové pásmo mezi týmem a neotřelým marketingem klubu, který veřejnost leckdy dráždí. I soupeře. „Nepomohlo nám to, týmy se na nás víc vyhecují,“ cítí útočník. „Jsem v Ústí nejstarší, už trošku vyklidněný. Snažím se klukům pomoct, aby tyto věci nevnímali. Ale když vám to každý předhazuje, nějakou stopu to zanechá.“
FK Ústí nad Labem - Baník Most - Souš, 3. fotbalová liga. Jakub Mareš z Ústí pálí na branku Mostu.
Bývalý hráč Sparty, Mladé Boleslavi, Slovanu Bratislava nebo polského Lubinu je před startem zimní přípravy nažhavený. Už se otřepal z konce v mateřských Teplicích, kde se s ním po vítězné záchranářské baráži rozloučili po ligovém jaru 2022.
„Po Teplicích jsem byl trošku vypnutý, ale nakoplo mě zpátky Rakousko. Chytnul jsem dobrý mančaft Sportunion St. Martin, dařilo se, dával jsem góly, hráli jsme vpředu. A fotbal mě zase začal bavit,“ líčí. „Trošku mě teď srazilo zranění, ale chuť mi zůstala. Fotbal už mě holt bude bolet, musím se kousnout.“
