První prohra v novém ročníku MSFL přišla pro jeho tým v pátek, kdy Hodonín nestačil na Otrokovice, a také vyřazení z MOL Cupu se odehrálo během pracovního týdne. To Dekařovi svěřenci nečekaně podlehli divizním Rosicím. „Že by tam na mě Hodonín udělal nějaký dojem, to se říct nedá,“ konstatoval pak bývalý reprezentant Karel Jarůšek, který duel viděl.
Lesník má k práci dojíždění
Dekař, který v Hodoníně nastoupil právě před touto sezonou, má jasno: za kolísavé výkony a výpadky může pracovní režim jeho hráčů. „Pokud vidím, že jdou ze šichty rovnou na plac, vím, že s moc velkým optimismem do toho jít nemůžu,“ koulí očima.
Po šestnácti letech profesionálního režimu ve Slovácku, kde působil od mládeže až po prvoligové muže a jeho týmy měly na starost čistě jen fotbal, je pro něho amatérský režim v Hodoníně velkým nezvykem.
„Nedá se nic dělat. Některé dny se daří, člověk přijde na trénink odpočinutý. Jindy je to o nervy. Pak nevyjde zápas a vy víte, že se bude ještě běhat, a únava se hromadí,“ povídá obránce Tomáš Dekleva, lesník, který si k práci a tréninku musí přičíst ještě dojíždění z Brumova-Bylnice. Na trénink to má bezmála 100 kilometrů. Pokácet strom, naštípat ho a dříví prodat, to je jeho řehole.
„Všední dny zkrátka jsou problém, ale já beru práci jako pozitivum. Zesílím některé tělesné partie, naberu svalovou hmotu. Spousta kluků, kteří dělají jednostranně sport, trpí na zranění. Já ne,“ říká.
Zlomený palec, který si zrovna léčí, za velké zranění nepovažuje. U Dekaře jeho trenérské postupy z vyšších pater fotbalu pozoruje. „Je důkladný tak, jak to v MSFL není zvykem. Nemůžu mluvit za všechny kluby, ale třeba v Otrokovicích jsme to tak do hloubky neměli,“ srovnává.
O „zlozvyku“ z první ligy
O tom, že příští soupeře jezdí osobně sledovat, mluví Dekař jako o „zlozvyku“ z první ligy. „Máme je nahrané, ale raději je i vidím. V lize se jezdilo pořád, a když byla pauza, jelo se na mládež,“ říká.
Přijde mu, že v Hodoníně to má svůj efekt. „Viděl jste, jak se obrana teď v sobotu chovala, když měl Vyškov standardku? Kluci věděli, co přijde, věděli, jak si poradit,“ zmíní spokojeně.
Hodonín ho angažoval, protože měl zájem o zkušeného trenéra. Časem by se chtěl posunout do vyšší soutěže. Proč ne, vždyť na dresech nosí hráči logo ropného magnáta MND, velkého mecenáše, díky němuž v létě na jejich stadion přijel hrát exhibici Pavel Nedvěd. Zároveň má ale současný tým stále podmínky odpovídající třetí lize, kterou hraje. „Koušu to,“ usmívá se Dekař napůl smířeně.
Ví, že pracuje v střednědobém horizontu, postupovat letos po něm nikdo nechce. Zapracovává nové hráče, chystá tým k hraní v horní polovině tabulky. Aby jednou mohl druhou ligu atakovat. Jednou – až třeba i stadion bude nachystaný. „Musím si zvyknout. Hráči asi nepřestanou chodit do práce, takže se jedná o jednoho člověka, aby se přizpůsobil, a to jsem já,“ přemítá.
Místo profesionálů trénuje třeba lesníka, zaměstnance stavební firmy, vinaře, svářeče nebo pracovníka obecního úřadu. „Kolikrát na kluka zařvu, když se mi nelíbí, co na hřišti dělá. Pak mi blikne kontrolka: pozor, on jde z práce, nemá to jednoduché,“ připouští.
Takový den ho možná čeká zase v pátek, kdy Hodonín jede ke 4. kolu do Hlučína. „Cesta je daleká, takže nevím. Kdyby se tak kluci připravili jako minulou sobotu na Vyškov. (Hodonín doma vyhrál 1:0 – pozn. red.) To bych věřil nejméně v bod, mančaft kvalitu má,“ přemítá. Ale pořád platí: hraje se ve všední den.
