Momentka z utkání Pardubice (v červeném) - Hradec Králové.

Momentka z utkání Pardubice (v červeném) - Hradec Králové. | foto: Michal Klíma, MAFRA

Hradečtí fotbalisté namíchali pravý postupový koktejl. Má 10 přísad

  • 9
Hradečtí fotbaloví fanoušci slaví, jako by jejich klub vyhrál titul. Není se čemu divit - hned první rok po sestupu se návrat do 1. ligy podaří málokomu. Fotbalisté totiž našli ten správný postupový mix - trpělivost, patrioty, skvělé brankáře nebo věrné publikum.

Ještě dvanáct minut před koncem posledního zápasu sezony se pesimističtěji naladění fanoušci Hradce Králové možná obávali scénáře, který začal sestupem do 2. ligy v roce 2003.

Po něm totiž následovalo šest zmarněných pokusů o návrat mezi elitu, úspěšný byl až ten sedmý v sezoně 2009/2010.

Jenomže Hradec ve středečním derby v Pardubicích nakonec přece jenom vstřelil gól, nejtěsnější vedení 1:0 udržel až do závěrečného hvizdu a nechtěný pobyt mimo prvoligovou šlechtu trval pouze jediný rok.

Proč jen minimální možnou dobu?

1. Klub nepodlehl panice

Sestup do 2. ligy je v českých poměrech často pohromou, která může klub poznamenat na dlouhá léta. Rozdíl je obrovský, ne každý jej ustojí tak, aby byl schopen se drát hned nahoru. Řešení je několik, Hradec zvolil to, k čemuž by asi sáhl, i kdyby se zachránil. Nechal u týmu trenéry Prokopce a Pilného, které si vyhlédl už na konci prvoligové sezony, byť se jim záchrana nepodařila. A dal jim důvěru v tom, co začalo už po jejich příchodu - Hradec začal přebudovávat kádr. Byť to několikrát vcelku pochopitelně zaskřípalo, cíl byl splněn.

2. Trpělivost na startu sezony

Pokusit se rychle vrátit. Tohle znělo, byť ne zcela nahlas, před sezonou v Hradci. Jenomže po prvních třech kolech mužstvo získalo jediný bod a nervozita vzrůstala. "Dalo se s tím při počtu změn asi i počítat," vyprávěl trenér Luboš Prokopec. Sám dobře věděl, že tlak na něj vzrůstá, ale ustál jej. I díky tomu, že ho podrželo vedení klubu. Vyplatilo se, přišla série osmi výher a rázem bylo všechno jinak.

3. Přebudování kádru

Hradec do ní záměrně šel, byť třeba letní odchod Harby a zimní Šislera, Pillára či Kučery určitě nebyly z kategorie chtěných. Ale Hradec vlastně dvě proměny - letní a zimní - zvládl, kromě výpadku na začátku sezony pak už přicházely jen jednotlivé, které ale nakonec cíl neohrozily. Mix zkušenosti a mládí většinou se vztahem k regionu se osvědčil.

4. Vliv zkušených patriotů

První přišel už loni v zimě a setrval i přesto, že mnozí prorokovali, že harcovat se ve druhé lize nemá zapotřebí. Ale Marek Kulič, pro něhož to v sedmatřiceti letech bylo první hradecké angažmá, ačkoliv je celý život Hradečákem, je překvapil. Nejen tím, že pokračoval, ale také tím, jak se prezentoval na hřišti.

Podobně jako jen o něco málo mladší stoper Adrian Rolko. Návrat po dlouhých letech si zkomplikoval vyloučením hned v prvním kole v derby s Pardubicemi, ale pak byla jeho kladná role patrná.

A třetí příklad? Určitě Jiří Poděbradský. Hradci slouží už přes deset let, podzim odehrál celý, ale pro jaro ho ze sestavy vyšoupl nově příchozí Pavel Čermák a Poděbradský jen leštil lavičku. Když ale po Čermákově zranění trenéři v hektickém závěru potřebovali jistotu do obrany, Poděbradský se toho se ctí zhostil.

5. Konečně se našel střelec

Těžko říct, kolik gólů by David Vaněček nastřílel, kdyby ho na začátku a na konci sezony nevyřadila zranění. Takhle skončil s bilancí sedmnácti gólů, na což mu stačilo 23 zápasů. Takový střelecký počin Hradec dlouho nepamatuje a Vaněčkovy góly pomohly tým hlavně nastartovat po nevydařeném vstupu do sezony. Svůj podíl na tom určitě měla i útočná snaha týmu, nebýt šesti branek Českých Budějovic v posledním kole na hřišti Táborska, nastřílel by Hradec v sezoně nejvíc gólů.

6. Domácí prostředí

V sestupové sezoně velký problém Hradce, který ale ve 2. lize překonal. První dva zápasy sice s Pardubicemi a s Táborskem nevyhrál, ale pak až na jarní remízu se Žižkovem neztratil. Na jaře tím kompenzoval ne vždy vydařená vystoupení na hřištích soupeřů, kde vyhrával jen s vypětím všech sil a ještě nepříliš často.

7. Výborní brankáři

Celý podzim odchytal Jiří Lindr, jaro zase táhl Tomáš Koubek, i když je pravda, že kdyby se před utkáním ve Zlíně Lindr nezranil, závěr sezony by odchytal on. Bez ohledu na to byl Hradec týmem, který se mohl spolehnout na dvojici kvalitních, vyrovnaných gólmanů. A neměli to vždy lehké, obranná činnost na soupeře někdy moc neplatila.

8. Mužstvo umělo v pravou chvíli zabrat

Na začátku sezony, po třech nevyhraných zápasech, bylo jasné, že další porážka může mít nedozírné následky. A Hradec v Třinci vyhrál. Když na jaře nastupoval k utkání v Mostě, věděl, že jeho konkurenti den předtím vyhráli a mají náskok. Hradec opět vyhrál, byť se mu na jaře venku vůbec nedařilo. A konečně třetí případ v posledním kole. Už po šestnácti minutách zápasu, kdy vedly České Budějovice nad Táborskem bylo jasné, že Hradec k postupu musí v Pardubicích vyhrát. Povedlo se, tým tím jen potvrdil, že uměl zabrat ve chvíli, kdy je to potřeba. Důležitá vlastnost.

9. Potřebná dávka štěstí

Stačilo, aby dvě kola před koncem ve chvíli, kdy Hradec jen remizoval ve Zlíně, Táborsko vyhrálo v Karviné a následující výsledky by Hradec do ligy nepustily. Ale Táborsko jen remizovalo a dalo šanci. Pro Hradec štěstí, ale za to se stydět nemusí, k úspěchu patří.

10. Podpora fanoušků

Přímo na stadionu jich oproti prvoligovým pochopitelně ubylo, ale skalní zůstali a zase tak málo jich na druholigové české poměry nebylo. A byli hodně slyšet zvlášť na hřištích soupeřů, žádný jiný tým neměl v tomto směru takovou podporu. A to i ve chvílích, kdy Hradec právě na hřištích soupeřů nezářil...

Mužstvo slavilo okružní jízdou i odloženou prémií

Autobus projíždějící městem a v něm rozradostněné osazenstvo v bílých tričkách s nápisem Jeden tým mohli ve středu večer spatřit lidé v Hradci Králové. Právě okružní jízda byla nejviditelnější známkou toho, že se vracejí fotbalisté, kteří předtím vyhráli v Pardubicích a začali tím slavit návrat do 1. ligy.

"Někde se skáče do kašny, my máme projížďku městem," uvedl trenér Luboš Prokopec. Když si ji hráči a vedení týmu dost užili, zamířili na Všesportovní stadion. Vše probíhalo v klidu, nikdo z fanoušků zde na tým nečekal a hráči se teprve připravovali na následující oslavy. Ty v Pardubicích proběhly sice bezprostředně, ale skromně. I když nechybělo nějaké šampaňské a vítězný doutník. "Nechtěli jsme postup zakřiknout," popsal trenér.

Ze Všesportovního stadionu se tým přesunul na společnou večeři, po níž se trenéři vydali samostatnou cestou. "Chtěli jsme, aby si to hráči užili sami," uvedl Prokopec.

Dlouho bez sebe ale nevydrželi, po ránu se sešli na Všesportovním stadionu. V týdenním plánu byl závěrečný trénink před začínající dovolenou. Přišli všichni, ale i když se netrénovalo, hráči se nerozprchli, ale v klidu si vychutnávali prémii, kterou si na tuto chvíli schovávali už od podzimu. Tehdy je totiž před zápasem s Mostem trenéři motivovali soudkem piva. "Měli jsme za sebou sérii vyhraných zápasů a potřebovali jsme ji ještě prodloužit," uvedl trenér. A proč si ji tým vybral až nyní? "Dohodli jsme se, že přijde na řadu až tehdy, když postoupíme," řekl Prokopec.

Dočkali se ve čtvrtek.


EURO 2024: Los skupin, program zápasů, stadiony

Fotbalové EURO 2024 se bude hrát od 14. června do 14. července 2024 v deseti neměckých městech. Čtyřiadvacet účastníků bude rozděleno do šesti čtyřčlenných skupin. Čeští fotbalisté se v základní skupině střetnou s Portugalskem, Tureckem a Gruzií.

Česko - Portugalsko, Česko - Gruzie, Česko - Turecko