Alois Skácel

Alois Skácel | foto: Dalibor Glück, MAFRA

Ve Zlíně je málo vítězných typů, všiml si loučící se trenér Skácel

  • 2
Druholigoví fotbalisté Zlína pokazili podruhé v řadě jarní část sezony. Končící trenér Alois Skácel vidí několik příčin: absence vítězné mentality mužstva, zdravotní stav opor, triviální chyby hráčů.

Ve fotbalovém zákulisí zrovna hoří boj o to, kdo postoupí s Jihlavou do první ligy na úkor vítězného Ústí nad Labem, které zřejmě nedostane licenci.

"Sami jsme se zbavili možnosti zúčastnit se těchto debat," uvědomuje si trenér Zlína Alois Skácel. Tedy přesněji řečeno dosluhující trenér, s nímž klub po pokaženém jaru neprodloužil smlouvu. "Nečekal jsem, že budeme první, ale nejhůře pátí," přiznal Skácel.

Jeho mužstvo bylo ale v jarní tabulce s jediným vítězstvím poslední a ze šestého místa kleslo na desáté. Ještě horší bylo, že jeho ztráta na postup narostla ze tří bodů na devatenáct.

Dá se najít na sezoně aspoň jedno pozitivum?
Minimálně dvě. Za prvé to byla pro všechny v klubu obrovská zkušenost. Ač negativní, může být v konečném důsledku kladem, jestliže se máme v něčem zlepšovat. Druhým plusem byla pracovitost hráčů.

To je přece samozřejmost, ne?
U všech ale byla pracovitost nadstandardní. Jenže ji neprodali.

Proč?
Ve Zlíně jsou lidsky charakterní hráči, vnímaví, učenliví. Pro velký fotbal je ale potřeba, aby měli vítěznou mentalitu. A většina ji v sobě ještě nemá.

Kteří ji tedy mají?
Polách, Besta. Tihle dva absolutně. Proto Besta tolik chyběl, když byl zraněný. Také Kubica. Fantastickým vítězným hráčem byl Paciorek, o kterého jsme v zimě přišli a na jaře strašně moc chyběl. Lidé na tribuně na něho nadávali, ale s ním jsme nedostávali góly.

To jsou ale hráči, kteří do Zlína přišli. Znamená to, že klub neumí najít a vychovat vítěze?
S tím se musí člověk narodit. Vítězná mentalita se dá ale částečně vypěstovat v mládí, když budou kluci spolu válčit. Musí být válečníci. Už na tréninku při hře jeden na jednoho. Ale skončí trénink, podají si ruce a jsou zase kamarádi. Šatna pak není falešná.

Zlínská kabina byla falešná?
Byla falešná v tom, že se před zápasem hecovala, a pak to nepřenesla na hřiště. Není to ale o tom, že by kluci byli falešní. Že jsou fotbalově hodní, jim ale mnohdy škodí. Na hřišti musí být i v dobrém slova smyslu raubíři jako Besta. Tým šel do každého zápasu sebevědomě, ale skolil ho sebemenší impulz. Jako příklad uvedu domácí zápas se Sokolovem, který na Poláchovi vystřídal tři hráče, aby ho sundal a otupil nás. A tato taktika mu vyšla. Tohle jsme neuměli. Hrát takhle tvrdě, až zákeřně. Kluci to ví, ale tím, jak jsou hodní, to nedokáží.

Je v týmu vůbec nějaký zlínský odchovanec, který splňuje kritéria vítěze?
Poznar, Železník, Jugas, Jelínek... Pro ročníky 1990, 1991 bude následující sezona rozhodující. Buď se naučí vítězit, nebo nemají budoucnost.

V jakém věku se dá ještě do hráče dostat vítězný duch?
Třeba i ve dvaceti, ale dokonale vítězný typ hráče z něj stejně nikdy nebude. V rozhodujícím okamžiku vždy uhne. U starších hráčů se to nedá změnit už vůbec. Oni se buď schovají, nebo svezou. Když se daří, tak se schová všechno. Pokud se nedaří, všechna negativa vyplavou. A nám se nedařilo hodně.

Vy sám jste vítězný typ?
Strašně, ale to nestačí.

Neuvažoval jste, že povoláte k týmu psychologa?
Zásadní je, aby si hráč věřil. U týmových sportů je to otázka dvaceti lidí. Ideální je mentální trénink u individuálních sportovců. Ale jde to i ve fotbale. Příkladem jsou třeba zlínský odchovanec Ondřej Čelůstka nebo Zdeněk Zlámal. Platil si nejen nutričního, ale osobního, kondičního i mentálního kouče. Proto je z něj teď nejlepší brankář první ligy. Peníze investoval do sebe a neutratil za zbytečnosti.

A zlínští hráči tohle nedělají?
Málo. Třeba Tomáš Poznar. Pamatuji si ho z dorostu a teď je to nesrovnatelné. Ví, co chce, a tvrdě za tím jde. Strašně touží být úspěšný. Odpustil jsem mu i zahozenou šanci, protože jsem věděl, že nám to vrátí. Pokud mu dá klub ještě čas a bude s ním trpělivý, tak mu to mnohonásobně splatí. Z mladých se Poznarovi blíží Salachna, Motal, Jugas a možná Hájek, ale proti němu to dělají nedospěle.

Chyboval jste vy sám?
Vždycky se dají udělat věci lépe, ale o zásadní chybě nevím.

Nebylo chybou vyhlašovat za cíl postup? Loni to klub po podzimu udělal a pak skončil jedenáctý.
Kluky by to nemělo rozhodit, protože si to už prožili. Důvody neúspěchu byly jiné. Zdravotní stav Kubici, Polácha, Bači a Jelínka, který odehrál na jaře jediný zápas. Jelínek a Polách byli vůdci kabiny. Výkony také negativně ovlivňovaly fluktuace v sestavě. V létě jsme měli jasno a do zranění Polácha jsme jeli. Na jaře jsme hledali optimální sestavu, protože hráči kupili individuální chyby. A drtivá většina byla triviálních, kdy třeba mohli odkopnout balon, a neodkopli.

Neměl jste obavy z odvolání?
Signály byly. Seděli jsme několikrát s vedením. S odvoláním musí trenér počítat, zvláště když se nedařilo jako nám. Strach jsem ale necítil. Jeden zkušený hráč mi řekl, když jsem mu vytýkal, proč nezrychlil hru, že se bojí, že zkazí. A nejhorší je hráč, který se bojí. Jestliže se bojí trenér, nemůže trénovat.


EURO 2024: Los skupin, program zápasů, stadiony

Fotbalové EURO 2024 se bude hrát od 14. června do 14. července 2024 v deseti neměckých městech. Čtyřiadvacet účastníků bude rozděleno do šesti čtyřčlenných skupin. Čeští fotbalisté se v základní skupině střetnou s Portugalskem, Tureckem a Gruzií.

Česko - Portugalsko, Česko - Gruzie, Česko - Turecko