Martin Podávka

Martin Podávka | foto: Partners

Expert: Není náhoda, že na investiční pojištění se podávají stížnosti

  • 9
Životní pojištění v Česku posledních osm let stagnuje, počet aktivních smluv klesá. Češi jsou přitom velmi často podpojištěni a mají nesmyslné pojistky. Proč tomu tak je a co je třeba změnit? O těchto a dalších otázkách jsme se bavili v rozhovoru s pojistným analytikem Martinem Podávkou ze společnosti Partners.

Investiční životní pojištění už není v Česku v kurzu. Silným trendem je přechod z investičního životního pojištění na rizikové pojištění bez investiční či spořící části. Je to dobrá zpráva?
Určitě ano. Klienti vnímají, jak nesmyslné je tvrzení, že investiční životní pojištění je „takové lepší spoření“. Pohádka o flexibilním pojistném produktu, který umí pojistit rizika, a ještě si díky němu něco naspoříte, se rozplynula mimo jiné kvůli zkušenostem klientů, kteří podobným sloganům před lety naletěli. Není proto náhoda, že na investiční pojištění se podávají stovky stížností a vedou se soudní spory.

Investice s největším zhodnocením? Porovnejte si nabídky v naší kalkulačce!

Proč ale takové pojištění vůbec vzniklo a proč ho pojišťovny nabízely?
Platí jednoduché pravidlo – čím komplikovanější produkt, tím vyšší cena a pravděpodobnost skrytých poplatků. Pojišťovny si ale dnes již uvědomují, že složitý produkt jim důvěru u klientů nevybuduje, proto už upouští od netransparentních investičních produktů a zaměřují se na srozumitelné rizikové životní pojištění.

Takže novým trendem je rizikové životní pojištění?
Ano, u rizikového pojištění klient dobře ví, co kupuje. Klientská spokojenost je tedy výrazně vyšší. Konečně zde začíná fungovat ona „neviditelná ruka trhu“. Rizikové pojištění lze totiž poměrně snadno porovnat a zvyšuje se tak tlak na kvalitu a cenu. Díky digitalizaci procesů a zjednodušování nabídky pojištění dochází k paradoxu, že kvalita pojištění roste, smlouvy obsahují méně výluk a cena pojištění klesá.

K čemu by mělo dobré životní pojištění sloužit?
Pojištění primárně chrání váš příjem, pokud dojde k jeho výpadku kvůli nemoci či úrazu. Může se jednat o výpadek krátkodobý do jednoho roku, tzv. pracovní neschopnost, dlouhodobý neboli invaliditu a bohužel i konečný v případě úmrtí. U těchto rizik je důležité dobře si nastavit pojistnou částku. Peníze z pojistného plnění pak doplní nedostatečné dávky z veřejného sociálního systému, jako je nemocenská, vdovský a vdovecký důchod, invalidní důchod a sirotčí důchod.

Řada lidí ovšem zmíněná tři rizika správně chráněná nemá. Proč tomu tak je?
To je smutným faktem. Realita je taková, že si Češi nejčastěji pojistí tak zvané denní odškodné v případě úrazu. Přitom se jedná o nejméně důležité pojištění. Při sjednávání nás totiž zrazuje mozek. Nechceme si připustit, že se nám může stát tragická událost a přijde nám nefér platit pojistné a nedostat nic zpátky. Nechápeme, že se naše peníze použily na výplatu peněz klientů, kteří v životě takové štěstí neměli. Proto si rádi pojistíme „pravděpodobnější“ zlomenou ruku a čekáme, že dostaneme více peněz, než jsme do pojištění poslali.

Martin Podávka (43)

  • Je absolventem Matematicko-fyzikální fakulty UK.
  • 15 let působil v pojišťovně Allianz, kde se věnoval pojistné matematice, produktovému vývoji a strategickému marketingu, inovacím a digitalizaci na pozici ředitele Market Management.
  • Je bojovník proti zbytečným poplatkům a netransparentnosti v životním pojištění.
  • Nyní působí jako produktový ředitel Finanční skupiny Partners.

Životní pojištění bývá ale v mnoha ohledech pro lidi příliš složité, zvlášť zmíněné investiční životní pojištění. Složité jsou i pojistné podmínky. Jak to vnímáte?
Životní pojištění je pro lidi složité, protože ho pojišťovny složitě vytvářely. Od konstrukce produktu přes komplikovanost změn až po nesrozumitelné pojistné podmínky. Mnoho pojišťoven stále nemůže pochopit, že když chce klient pojistit pro případ invalidity, smrti nebo pracovní neschopnosti, opravdu nepotřebuje produkt, kde se pojistné investuje do podílových fondů. Místo jednoduchého a srozumitelného rizikového pojištění preferují složité investiční pojištění.

Pojistné podmínky jsou kapitola sama pro sebe. Podle mého názoru až 99 % klientů vlastně „lže“, když podpisem smlouvy stvrzuje, že se seznámili s pojistnými podmínkami. Myslím, že by bylo obtížné najít i 1 % řidičů, kteří si přečetli podmínky k pojištění svého vozidla. Ale není to chyba klientů. Jazyk podmínek prostě neodpovídá průměrnému spotřebiteli. V nadsázce řečeno: podmínky jsou napsané tak, že jim často rozumí pouze dva lidé v pojišťovně, právník a metodik pojištění. A i ti se občas neshodnou, co se tím myslelo.

Dá se takový dokument napsat srozumitelným jazykem?
Ano dá, ukazují to nové pojišťovny. Srozumitelně na klienty mluví například Direct pojišťovna. Asi nejdále ve zjednodušení šla Simplea, nejmladší životní pojišťovna na trhu, která zcela zrušila přežitý systém všeobecných, speciálních pojistných podmínek a pojistné smlouvy. Vše sjednotila do jediného dokumentu na jednu stránku a vyškrtala zbytečnosti a výluky. Pokud klient podmínky přečte, určitě je pochopí.

Nedávno skončilo hlasování veřejnosti o největší hloupost v životním pojištění. Do tohoto hlasování jste sám vytipoval šest problematických ustanovení. Musel jste ale nejprve pročíst několik set stran pojistných podmínek českých pojišťoven. Proč takové hlasování vzniklo?
Tento projekt chce upozornit na úskalí a pastičky, které na člověka při sjednávání pojistky můžou i v jednadvacátém století čekat a zároveň vytvořit jistý tlak na pojišťovny, aby je ze svých podmínek odstranily a aby pravidla pojistek psaly srozumitelněji a bez chytáků.

Co označili Češi za největší dvě „koniny“?
Jasným a pro mne logickým vítězem je ustanovení, které umožňuje pojišťovně odmítnout plnění za cokoliv, co lze vyložit jako následek prodělané nemoci nebo úrazu před pojištěním. A to i v případě, že klient vše pravdivě uvedl ve zdravotním dotazníku. Podobnými „koninami“ jsou vyhlášená bankopojištění k úvěrům a hypotékám a bohužel je lze nalézt i v běžných životních smlouvách.

Na druhém místě skončilo v hlasování ustanovení, že pojistnou smlouvu lze ukončit jednou do roka. Na tuto koninu byl dokonce krátký i finanční arbitr, kterému si klient stěžoval, že ho pojišťovna drží až do konce roku, přestože platí měsíčně. Finanční arbitr ovšem musel konstatovat, že tak je to napsané v podmínkách, a před koninou rezignoval. Hlasující ovšem dali jasně najevo, že u pojišťovny, která neumožňuje ukončit smlouvu ke každé platbě pojištění, se nemíní nikdy pojišťovat.