Nový zákon o odpadech může zásadním způsobem proměnit celý odpadový byznys. Další ránu mu pak může zasadit i navrhovaný systém PAYT, který je anglickou zkratkou Plať, kolik toho vyhodíš.
Návrhy ministerstva narazily zejména s motivačním systémem PAYT, který má umožnit obcím platby za odpad podle toho, kolik lidé vytřídí a vyhodí. Proti je zejména Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH). V čem vidíte důvody takového odporu?
ČAOH sdružuje i recyklační firmy, ale pokud jde o nakládání se směsným komunálním odpadem, zastupuje především provozovatele skládek a tento zákon jde zdražením poplatku hlavně proti nim. Proto je logické, že se ozývají. Já osobně s ministerským návrhem problém nemám, protože pokud chceme naplnit cíle stanovené Evropskou komisí a i ty nově připravované v balíčku oběhového hospodářství, jiná cesta, než dostat netříděný odpad ze skládek není.
Jedním z argumentů proti zavádění vážení odpadu je vznik černých skládek, protože lidé budou chtít ušetřit.
Snažil bych se hledat spíše pozitivní případy, nejsme v devadesátých letech. To riziko tu určitě stále je, a to zejména v některých sociálně vyloučených lokalitách, ale v době před patnácti nebo dvaceti lety u nás nebyl rozvinutý systém třídění odpadů. Dnes je již situace o poznání jiná. V České republice je několik obcí, kde se platí podle skutečně vyprodukovaného množství odpadů a čísla od nich jsou zajímavá, po zavedení systému PAYT jim klesla produkce odpadů a to mnohdy významně. Možná i proto je taková obava některých firem ze změn: systém PAYT umožňuje kromě větší motivace k třídění i lepší kontrolu nad množstvím produkovaného odpadu, který se obcím vykazuje a za který platí.
Znamená to, že dosud se přesně neváží?
Rozhodně nechci nikoho obviňovat. V řadě míst je ale kontrola velmi slabá a nebo se vůbec neřeší. Je to taková černá skříňka. Nelze prakticky zjistit, zda jsou vykazovaná čísla reálná, pokud jediným kontrolním bodem je váha na skládce. Když obec naváže poplatky občanům na množství odpadu, který vyprodukují a najednou jí toto množství významně klesne, těžko to bude jen změnou chování spotřebitelů. V platbách za odpad dlouho panuje v řadě měst takový rovnostářský socialismus, ale nastala doba to změnit.
Není příliš drahé investovat do vážení dopadu?
Je to minimálně složitější, a proto je PAYT u nás uplatňován především přes objem nádoby nebo frekvenci svozu. Obecně v koncepci smart cities (více čtěte zde) je jedním z navrhovaných směrů pro obce čipování popelnic a osazování svozové techniky váhou s tím, že po načtení čipu je hmotnost ihned zaznamenána do informačního systému, což může značným způsobem snížit administrativní náklady a umožnit maximální kontrolu obcím i občanů, za jaké váhy je jim účtováno odstranění nebo využití odpadu. Samozřejmě i tento systém něco na začátku stojí, ale na konci můžou být velké úspory.
Česko je považováno za premianta v oblasti třídění odpadů. Je ještě šance tento podíl navýšit?
V některých oblastech určitě ano, celkově už se ale potenciál vyčerpává. Další otázkou je, kolik z vytříděných odpadů je skutečně recyklováno. Vysokých podílů recyklace se dosahuje tradičně u tříděného sběru skla a u papíru. U plastů je to často horší. Další potenciál třídění může být i u bioodpadu, který se u nás teprve loni začal povinně v obcích třídit. Otázkou je, jestli se do budoucna vytřídí ze směsných odpadů a nebo jestli občané využijí sběrný systém k odkládání bioodpadů, které se dříve do odpadu nevyhazovali.
U biodpadu se řeší, že se nedá sbírat na sídlištích...
Myslím, že se dá vždy nějaké řešení najít, ne jen hledat důvod, že to prostě nejde. Inspirace v zahraničí je dost, je to také o výchově. Češi se naučili třídit PET lahve a není důvod, aby netřídili bioodpad.
Skládkaři argumentují, že novela nahrává spalovnám. Bude pro ně vůbec místo, když by objem nevytřiditelného opadu měl klesat?
Otázkou je, jak významně ještě bude klesat. Potenciál třídění domácnostmi už se pomalu vyčerpává. Pokud chceme skončit se skládkováním využitelného komunálního odpadu, tak ano. Ale nejen spalovnám. ČAOH i ekologové poukazují, že alternativou spalovnám je zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu. Tyto technologie jsou ale značně rozmanité a může se pod nimi skrývat cokoli včetně drobné úpravy před cestou do skládky. Takové provozy lze spatřit v Polsku. Viděl jsem však i takové, kde odcházelo na skládky jen pět procent odpadů. Ale těmto projektům přeci vysoké poplatky za skládkování nevadí, ba naopak. Obávám se, že záměrem je spíše realizovat tu první variantu. Občan zaplatí více a environmentální efekty budou téměř nulové.
Kolik jich u nás může vyrůst?
Myslím, že tři až čtyři a další bychom potřebovali. Při vyhodnocování potřebných kapacit se nesmíme dívat jen na komunální odpady. Stále tu ještě existuje i objemný odpad, nerecyklovatelné dřevo a další stovky tisíc tun průmyslových odpadů, které nelze recyklovat, ale jsou energeticky využitelné. Někteří lidé se zde snaží navodit dojem, že existuje buď recyklace, nebo spalování. Ale ve většině vyspělých zemích, které si prošly tímto obdobím před dvaceti až třiceti lety, se ukázalo, že nejvíce odpadů přetáhly spalovny skládkám a přitom míra recyklace rostla.
Není pak ale naopak méně ekologické vozit na obří vzdálenosti odpad do spaloven? Známe případy, kdy se vozil odpad z Bavorska do Liberce...
U skládek je svozová vzdálenost do třiceti kilometrů. Spalovna je ekonomicky únosná až u vyšších kapacit, což vyžaduje stahovat odpady z mnohem větší vzdálenosti. Na druhou stranu se pro tyto účely staví překládací stanice, které mohou systém přepravy optimalizovat tím, že přeloží odpady z popelářských vozů do velkoobjemových kontejnerů. Toto funguje v Německu, Rakousku i ve Francii. Pokud u nás nedobudujeme síť spaloven pro energetické využití, můžeme nakonec vozit odpady do zahraničí, což je reálná hrozba.
