Malá kina zachraňuje právě ta velká digitalizace s hlavním projektorem. V dobách klasických 35mm kopií to byly právě multiplexy, které díky dohodám s monopolními distributory zabíjely všechno ostatní.
Pro neznalé: když před 10 lety přišel nový film na klasickém filmovém pásu, tak ho distributor nechal vyrobit třeba jen 10-15 kopií pro celou republiku. Přednostně ho pak poslal do mulťáků, kde ho točili několik týdnů v kuse, ze vstupného odvedli distributorovi 40 % a až když zájem začal opadat, milostivě kopii uvolnili pro projekci v dalších kinech. Do městského kina taková kopie obvykle přišla třeba dva měsíce po premiéře, kdy už ten titul zajímal o hodně méně diváků, a technicky to byla stará odřená kopie, která měla nalítáno třeba 300 představení. Malé kino si samozřejmě nemohlo dovolit takovou pálku vstupného jako mulťák u zánovního filmu, ale přitom z toho vstupného muselo distributorovi odvést 50 % vstupného + DPH + autorské poplatky, popřípadě distributor kinu napálil fixní půjčovné v řádu tisícikorun bez ohledu na to, kolik lidí přišlo. A to vše se pak muselo dotovat z veřejných peněz. nebo se kino rovnou zavřelo a lidi mimo velká města tak přišli o další kus civilizace.
Velkou digitalizací se to otočilo. Filmy se mezi kiny distribuují na HDD obvykle pár týdnů před projekcí, z disků se data do projektoru nahrají během pár desítek minut a disk hned může jít dál bez jakékoliv újmy na technické kvalitě. Malá kina si teď mohou dovolit premiéru filmu zároveň s velkými kiny, což taky znamená řádově vyšší zájem diváků, vyšší tržby a menší nebo nulové provozní dotace.
