Otec a zakladatel stejnojmenné firmy, Jan Kanzelsberger, vyrážel druhý den na plánovanou dovolenou na řecké ostrovy.
Ke knížkám celou rodinu přivedl otec dnešního majitele firmy. "Můj otec knížky miloval, ale kvůli válce se k nim nedostal. Tak alespoň využil první příležitosti, aby podstrčil do knihkupectví mě," vypráví Kanzelsberger starší.
V čele firmy dnes spolu s ním pracují jeho dva synové, mladší Jan a prvorozený Martin. V Česku mají 37 prodejen a neustálou chuť expandovat.
Za tři týdny otevírají další prodejnu v Olomouci. Ročně utrží "stovky milionů korun". Kolik přesně neuvádí, protože na trhu s knížkami nikdo kvůli konkurenci zveřejňovat čísla nechce.
Kanzelsberger starší, kterému bude letos v létě 54 let, se dostal ke knížkám velmi brzo. "Začal jsem sice chodit na gymnázium, ale měl jsem špatné známky z matematiky, a tak mě otec přendal na učení knihkupcem," vzpomíná. Záhy poté začal pracovat v knihkupectví ve Slovanském domě v centru Prahy. U řemesla už zůstal a "nakazil" jím i oba syny.
Od roku 1974 začal Kanzelsberger pracovat jako vedoucí prodejny knih na Václavském náměstí v Praze. Hned jak to bylo možné, v roce 1990, ji zprivatizoval a položil základy dnešní sítě.
70. léta: Dovoz exilové literaury
Na začátky podnikání Kanzelsberger vzpomíná rád. "Jezdili jsme do zahraničí a vozili sem exilové knížky jako Dálkový výslech, foglarovky, Černé barony. Tam byli rádi, že se jich zbavili, a u nás se to dobře prodávalo," popisuje.
Rodinu zapojil do podnikání hned od začátku. Pomáhal mu otec, matka i manželka, a jak dorostli jeho dva synové, zapojil i je. "Starší syn sice dělal průmyslovku, ale skončil v roce 1989 a nastoupil do krachující Tesly. Tam se však naučil jen pít," říká otec s úsměvem.
Po pár měsících ho proto přetáhl do svého podniku, který tehdy rozjížděl. Na mladšího Jana musel ještě chvíli počkat. Ten končil v roce 1989 teprve základní školu. "Byl jsem ovlivněn okolím, už jako dítě jsem chodil do prodejny pomáhat," vypráví syn. Žádné překvapení: zvolil si obor knihkupec.
Většinu znalostí však získal z praxe. "V té době jsme se učili ze 70 procent to, co už neplatilo. Třeba tabulkové zařazení pracovníků národního podniku Kniha," vzpomíná devětadvacetiletý Jan.
Generační konflikt nehrozí
Dnes jsou oba synové v podniku partnery, i když jediným akcionářem je stále otec.
"K dělbě práce nás donutila doba," říká nejstarší Kanzelsberger. Starší syn má na starosti technické a provozní věci, koordinuje třeba přípravu nových obchodů. Mladší se věnuje provozu, objíždí prodejny v republice.
Otec to vše zaštiťuje, nakupuje knihy, jedná s dodavateli. "Většinu věcí řešíme v tandemu, jsme navzájem zastupitelní," říká Kanzelsberger starší. "Při větším počtu prodejen už to ani jinak nejde, jeden člověk vše nezvládne," doplňuje syn.
 |
Podle obou se nehádají a dovedou se dohodnout. "Ale je třeba objektivně říci, že já mám ve firmě navrch, mně se nápady lépe prosazují. Ale postupně to mizí," dodává otec. Sen, který Kanzelsberger měl, mít obrovský dům knihy, už se mu splnil. Stojí dole na Václavském náměstí v Praze.
Dnes expanduje hlavně po dalších městech v republice. Počátky byly sice v Praze, ale z té se časem mírně stáhli a pár obchodů i zavřeli. Teď řeší spíše otázku, kam svá knihkupectví umístit. "Dříve byl trend jít do obchodních center, to jsme si vyzkoušeli, jsme v deseti z nich," popisuje otec. "Byla to novinka a tahák, dnes už však ne," dodává i Kanzelsberger junior.
Konkurence? Hypermarkety
Jako knihkupci cítí, že se nákupní střediska začínají přetahovat o zákazníky, doby závratného růstu jsou pryč. "Musíme už zvažovat, do kterého centra jít," říká otec.
Podle něj je hlavní výhodou prodejny v blízkosti hypermarketu fakt, že přijdou zákazníci, kteří by jinak do kamenného knihkupectví v centru města nedorazili.
Jinak však rodina Kanzelsbergerů hypermarkety moc ráda nemá. Stejně jako pro ostatní knihkupce jsou totiž čím dál větší konkurencí. "Ani Harryho Pottera jsme neprodali tolik, kolik jsme počítali," vzpomíná Kanzelsberger na vydání loňského, pátého dílu.
Málo podle Kanzelsbergerů, kteří jsou také spoluzakladatelem soukromé školy knihkupecké, dělá pro knížky i stát a školy.
"Třeba středoškoláci se zajímají hodně o sci-fi, ale to školy opomíjejí, a berou to dokonce jako nešvar," říká Kanzelsberger senior. "Místo toho jim tlačí třeba Čechova, kterého v tom věku nikdo nedocení," potvrzuje syn. Oba jsou však optimisté a věří, že ani počítače a internet knížkám příliš neublíží. A snad ani více práce, která dosud bránila ve čtení i Kanzelsbergerovým.
"Teď jsem se teprve trochu vrátil ke čtení a doufám, že na stará kolena to bude ještě lepší," uzavírá celoživotní knihkupec.
