Tvrdíte, že firmy nedělají dost pro vzdělání svých pracovníků, aby dokázaly „přežít“ v digitální době. Proč?
Firmy dlouhá léta vzdělávají své zaměstnance jen plošně. Dají každému v průměru tři nebo pět dní školení ročně a z nich jen pětinu věnují skutečným novinkám. To ale nestačí. Radíme firmám, že je třeba zaměřit se na vzdělávání pracovníků, jejichž profese se digitalizací nebo automatizací podstatně změní nebo zanikne (a jinde pak zase vznikne), a jim věnovat dvacet i více dní intenzivního vzdělání. Ti lidé o to pochopitelně musí mít zájem. Může jít ročně o pět až deset procent zaměstnanců, nemůžete najednou vzdělat celý podnik.
Zaměstnanci se tedy nestíhají učit nové digitální technologie?
Zdaleka nejde jen o stále rychlejší nástup nových technologií. Přicházejí také nové byznysové modely, které ohrožují to, co desítky let fungovalo. Ikonické značky jsou vytlačovány z trhu, vzpomeňte na nedávný krach cestovky Thomas Cook. Potřeba cíleného vzdělávání vlastních zaměstnanců souvisí i s demografií, v západní Evropě se průměrný věk stále zvedá, „rybník“, kde mohou zaměstnavatelé lovit, tak poměrně rychle vysychá. A navíc, školy obvykle neumějí studenty znalostmi pro digitální dobu vybavit.
Kde začít?
Lidé, kteří neměli dostatečné vzdělání nebo dovednosti pro nové technologie, dostali dřív často vyhazov. A nabrali se noví. Takhle to dělat nejde, protože už často není kde brát. Je třeba nejdřív najít pozice, které se vlivem technologie změní. A to napříč firmou. Podle našich zkušeností právě na tohle vedení firem zapomíná. Není to jednoduché. Ještě před pár lety se to dalo předpovědět třeba na roky dopředu, dnes spíše na 12 nebo 15 měsíců.
Co pak?
Zaměstnanci, který na té pozici je, pak nabídnout ono cílené školení. Nejde přímo jen o digitální technologie, ale spíše o samotný přístup k práci v digitálním prostředí, jako jsou schopnost pracovat v měnících se týmech, řídit rozmanité skupiny lidí, více se orientovat na klienty.
Jenže co s těmi, kteří tohle hloubkové vzdělání nedostanou?
Přijdou na řadu v dalších letech. Není důvod někoho školit, pokud se nečeká, že se jeho pozice výrazně nezmění. Firmu nelze digitalizovat za jednu noc. Ale lidé vidí, že svět se postupně mění, že se bez technologií neobejdou. Naše průzkumy ukazují, že 60 procent lidí vítá nové technologie a 80 procent se je chce učit. Dá se to trochu přirovnat k firemní flotile aut. Každý rok potřebují pravidelnou údržbu, výměnu oleje, filtrů, ale jednou za čas potřebuje každé auto větší opravu. Firmy by navíc na oba typy vzdělávání měly mít oddělené rozpočty. To z českých firem skoro žádná nemá.
Jakou roli by v tom měl hrát stát?
Na první pohled se zdá, že by se o to měly postarat firmy. Ony z toho přece budou profitovat. Jenže je to i v zájmu státu. Když dnes firma propustí zaměstnance kvůli nedostatečným znalostem, skončí na úřadu práce, dostávají podporu v nezaměstnanosti, několik měsíců jim stát platí rekvalifikace. Neplatí daně, nic. Pak možná najdou někde zaměstnání. Když dá stát peníze do vzdělávání ve firmách, dostane víc zpátky. Podobně i pro firmy je proces propouštění a nabírání zaměstnanců dost nákladný.
Jak to funguje v Lucembursku?
Ministerstvo práce se to snaží rozpohybovat. Ptali se šéfů firem, zda chystají digitální transformaci. Většina řekla, že ano. Na otázku, zda mají připravený plán i z pohledu lidských zdrojů, už ale odpověděli ne. Vláda proto přede dvěma lety spustila pilotní projekt vzdělávání v deseti firmách, do něhož dala 12 milionů eur. Stát dal polovinu peněz a firmy daly druhou půlku. Nyní se uvažuje o změně zákonů, aby na to dosáhly i další firmy. Je důležité, aby se na to firmy nekoukaly jako na náklad, ale jako na investici.
